Nedělní a sváteční kázání

Kázání je ústředním bodem evangelických bohoslužeb.
Jeho hlavní složkou by měl být biblický výklad, což se ne vždy podaří :-)

  • igor | 16.10.2018 - 21:54

    Jonášovo Ninive a dnešek

    Vstupní slovo: Lk 3,3-6 I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů",

    4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!

    5 Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;

    6 a každý tvor uzří spasení Boží.´

    SZ čtení: Jon 1,1-3;3,1-10 Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu:

  • igor | 18.09.2018 - 21:44

    Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám v tomto společenství, kde se smíme těšit z naděje Boží milosti.
    Introit: Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám, neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nanejvýš milosrdný. (Ž 86, 3.5)

    Píseň: 613 Oči všech se upírají

  • trusina | 04.09.2018 - 22:49

    Milí přátelé, slyšeli jsme závěrečný text evangelia, dobré zprávy, jejímž vypravěčem je Matouš. A když jsem pro tuto neděli vybral tenhle text, musím hned na začátku rozptýlit jedno podezření – nehraju si na Ježíše – a nechci a samozřejmě ani nemohu suplovat jeho roli pro naši víru. Místo a role kazatele je vždycky po boku učedníků a učednic - a o nich to vyprávění říká pěkně: někteří Vzříšeného Pána oslavovali z celého srdce svého – s úctou i bázní se modlili své „před tebou se Pane kriste Králů králi dobrovolně skláníme“- a jiní pochybovali.

  • trusina | 04.09.2018 - 22:33

    Jazyk se lepí na patro - léto proměněné v ubíjející vedro, - z osvěživě zelených parků je zaprášený suchopár. Místo západních větrů přinášejících pravidelnou vláhu vysušující jižní proudění... - do Česka už třetí rok dorazilo opravdové sucho. Chladivý stín se stává nedostupným statkem - neboť ve městech chybějí stromy, nemoudře vykácené – a v lesích si zas pochutnává kůrovec na smrcích nemoudře vysázených. Farmáři uvažují o vybíjení dobytka, který není čím krmit, ekonomové počítají, o kolik zdraží potraviny.

  • trusina | 04.09.2018 - 00:47

    Co z něj jen vyroste?… - takhle se ptají rodiče při pohledu na své děti. Jednou s povzdechem, jindy nanejvýš rozezleně, a přesto s hluboko skrytou nadějí, že z něj - či z ní přece jen něco bude… Co z něj vyroste? se ptá i vypravěč na začátku dnešního příběhu. Ale pozor! On přitom nekouká na syna Josefa, on kouká na rodiče, na Jákoba: Tohle je rodopis Jákobův. Co z Jákoba vyroste?
    Když totiž bible vypráví - nevrací se nazpátek. Vypravěč vždycky upozorňuje: A teď pozor - co z toho vyroste?

  • trusina | 23.06.2018 - 12:57

    Křest+konfirmace 17.6.18 Bn
    In: Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. Přistupme, klaňme se, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. Amen (Ž 95)
    Píseň: 442
    Modlitba

  • trusina | 23.06.2018 - 13:14

    Heuréka! - křičel prý radostně na ulicích starověkých Syrakus Archimedes. Když se koupal ve vaně, objevil fyzikální zákon, který se od té doby učí žáci sedmé třídy: Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny, tím tělesem vytlačené.

  • trusina | 03.06.2018 - 19:52

    Jako stále silnější proud táhnou se k Ježíši jedna profláklá existence za druhou. Jako když mravenci ucítí někde tučné sousto – a nejdřív leze jeden za druhým – a pak už se slévají do dvoustupů a pětistupů - takhle nějak vycítili celníci a hříšníci: Ježíš – to je to pravé pro nás. A tak se k němu ve stále větších houfech stahují.

    Z čeho to vycítili?

  • trusina | 03.06.2018 - 19:09

    Když jsem se včera konfirmandům pokoušel osvětlit, jak působí Duch svatý, hráli jsme závody ve foukané: Měli co nejdál dofouknout pingpongový míček, položený na pruhu papíru. Nejde přitom jen o to co nejdál – ale také, jaké překážky cestou překoná a u jaké skončí. Ty překážky mají jména:
    Super – hurá – mám štěstí – zmáhá mne únava – mám depku – nemá to cenu – beznaděj – nemám sílu věřit.
    První otázka po hře obvykle zní – proč je to pořadí právě takové?

  • trusina | 03.06.2018 - 12:31

    1. S radostí spolu slavme dnes den Vzkříšeného Pána, zpíváme jako připomínku, že každá neděle je ozvěnou Kristova vzkříšení - a k tomu patří samozřejmě ono radujme se, veselme se...
    - ale zrovna tak k té připomínce patří i otázky:
    Co pro nás Kristovo vzkříšení může znamenat? Co nám dnes – v této době – přináší a otevírá?
    A jednou z odpovědí na takové otázky je dnešní apoštolovo poselství – odpověď rozměrů téměř kosmických – rozměrů, jež běžnou představivostí sotva dokážeme obsáhnout:
    MY – jak jsme se tu sešli (ale nejen) – jsme zváni sdílet sílu a možnosti nového stvoření.

  • trusina | 29.04.2018 - 20:35

    (Simeon) Symbolem Boží blízkosti byl v Ježíšově době pro lidi chrám. Sem chodil celý život starý Simeon. Lidi se mu už pošklebovali – jak kdyby byl kusem nábytku v chrámu: Vidíte ho? Prý mu slíbili, že se dočká Božího mesiáše… Jo, kdo si počká, ten se dočká. Ale Simeon věřil – zpíval si Přijď dešti nebeský, přijď chudých útěcho… Dočká se? A kdy? Už mu je přes 80 let...

  • igor | 23.04.2018 - 20:54

    Lk 10,38-42

    Marie a Marta. Známý text.
    Marie jako tak, která naslouchá Pánu a Marta jako ta, která pro Pána pracuje. Plus potom všelijaké pochopení toho, kdo je Marie a kdo Marta. Snad modlitba a práce, duše a tělo, muži a ženy, lidé modlitby a lidé práce, lidé lidé církevní a lidé necírkevní, kazatelé a lidé pracující. Povětšinou s negativním předznamenáním Marty a toho, co Marta v tom kterém výkladu znamená. Jakoby modlitba, duše, muži, kazatelé, církevníci byli lepší, protože si vybrali ten lepší kousek života. Prý to tak je v evangeliu. Tečka.

  • trusina | 26.04.2018 - 12:25

    Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: "Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti." Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

  • trusina | 30.05.2018 - 13:52

    Shromáždili jsme se – abychom slavili Hod Boží velikonoční. Největší křesťanský svátek. Den vzkříšeného Pán s D. Patřívaly k tomu nejen sváteční písně, ale i sváteční kabáty, kostýmy, košile či vázanky… Jenže my se k tomu svátku vůbec nemusíme převlékat do svátečního. Nemusíme se převlékat „na těle“ – a už vůbec ne na duši.

  • trusina | 16.04.2018 - 20:22

    Hle, volá Eliáše - takhle reagovali někteří z diváků Ježíšova utrpení na jeho modlitbu. Byla to modlitba osamělého, osamělého před lidmi i před Bohem. Modlitba spravedlivého, který prožívá hlubokou opuštěnost - modlitba zavrženého svědka pravdy, kterému připadá, že už mu zůstala jen jeho samota. Hle, volá Eliáše, volali někteří – a kdosi běžel namočit hadr do octa, aby Ježíšovi podal zkyslé osvěžení, osvěžení pro ponížené a zavržené. Hle, volá Eliáše, uvidíme, jestli ho přijde jako bájný vysvoboditel, jako blanický rytíř vysvobodit.

  • trusina | 16.04.2018 - 19:10

    Buď pozdraven, králi Židů!
    Na Květnou neděli vítáme přicházejícího krále Božího království. Vítáme ho jako Krále králů a Pána Pánů. Takhle se hlasitě ozývat v tomto světě – a uprostřed ostatních Ježíše vítat – to je jeden z důvodů, proč tu jsme jako sbor Ježíšových učednic a učedníků.

  • trusina | 19.03.2018 - 23:22

    "Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?!"

    Obžalovaný, vstaňte! - zaznívá obvykle na závěr soudu. Ale ve finále soudu s Ježíšem povstává někdo jiný – jeho soudce velekněz Kaifáš. Vstává - opouští svou soudcovskou stolici – sestupuje k Ježíši - a jemu tváří v tvář vyslovuje otázku v tomhle oddíle pašijí snad nejpodstatnější: Při živém Bohu tě zapřísahám, abys nám řekl, co jsi zač - jsi Kristus? Pomazaný? Syn Boha živého?

  • igor | 03.03.2018 - 11:40

    Osten apoštola Pavla Benešov 25. 2. 2018, Naděje Čejková
    2 Kor 12,1-10

  • trusina | 19.03.2018 - 23:03

    Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí. Takhle oslovuje Ježíš učedníky u stolu. Skoro bychom mohli říci, takhle nás dnes u svého příběhu vítá. Co to pro nás znamená? Jaká je teď naše role? Co máme dělat, jak reagovat? Máme sedět - poslouchat - a přijímat, co nám Ježíš dává.

  • trusina | 04.02.2018 - 17:55

    (Před 1. čtením) Kdo nám podle písničky „Předejte nám starou víru“ vypráví o Ježíši? (Mt, Mk…)
    Podle koho jste si vyprávěli v NŠ a v náblu doposud? „...“ A dnes nám začne vyprávět Matouš.

  • trusina | 25.01.2018 - 01:27

    Volební týmy pumpují do občanstva předvolební emoce - mohou či mají křesťané zůstat stranou? Křesťané mají především naslouchat evangeliu. A když tomu evangeliu pořádně nasloucháš, zjistíš, že to není žádný pohádkový svět odtržený od reality, kde na nás přestanou dotírat dilemata života. Ta dilemata tu jsou taky. Jen na ně učedníci dostávají možnost podívat se z úplně jiné perspektivy. A my s nimi.

  • trusina | 19.03.2018 - 22:51

    Dnes Mk vypráví, jak Ježíš uspořádal hostinu
    - učedníci byli tehdy celí zmatení - byli s Ježíšem necelý týden v Jeruzalémě - a po pár dnech bylo jasné - spousta lidí tu Ježíše nemá rádo a nejraději by se ho zbavili. Hlavně takoví ti důležití (velekněží, zákoníci).
    Nejvíc zklamaný byl učedník Jidáš. Když mu došlo, že z Ježíše nebude v Jeruzalémě pořádný král -
    slavný a silný a vítězný vládce - dokonce šel a těm nepřátelům ho zradil: nabídl jim, že je
    zavede na místo, kde Ježíše budou moci bez problémů zatknout.

  • trusina | 02.01.2018 - 19:03

    Rozhodně se ten žalm netváří, že život je pohodička, klídek, nevzrušivé leháro. Žalmista ví, že žijeme ve světě malých i velkých dramat, převratů. Nakonec, přehlížíme-li uplynulý čas, vytane nám bezpochyby na mysli nejedna událost, kdy nám bylo úzko, kdy jsme nevěděli kudy kam. Život umí člověka občas pěkně zmáčknout. A všechna ta bouření života a světa najdeme i v 46. žalmu.

  • trusina | 08.01.2018 - 22:52

    “Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení.” Slova starého Simeona nám připomínají, že tu nejsme navěky. Člověk má vymezený čas. Jedinečný a neopakovatelný. Kde a kdy si to natvrdo uvědomit? Ubíhající léta a ubývající čas žití samozřejmě odpočítává změna letopočtu. Je to jen lidské počitadlo - nicméně připomíná - nejsi tu, člověče, navěky. Máš vymezený čas. Nebudu řešit, co to znamená, pokud k takovému zamyšlení přinutí člověka silvestr.

  • trusina | 30.12.2017 - 22:07

    Neboť u Boha není nic nemožného...
    - takhle to teď slyšíme spolu s nazaretskou Mirjam, zvanou tradičně Marie. Ona devět měsíců před Ježíšovým narozením, my na Hod Boží, když slavíme jeho narození. U Boha není nic nemožného, a jeho slovo se neukáže jako bezmocné.

  • trusina | 30.12.2017 - 21:39

    Rozhovor s dětmi
    Co se začlo od včerejška zdobit – svítit – lesknout? „...“ (náměstí, ulice, domy, stromky – trhy)
    To přijede nějaký slavný sportovec? Nebo generál? Nebo největší a nejuznávanější prezident na světě? „...“
    Proč je všechno tak vyzdobené? „...“
    (Ježíš? … a myslíte, že to takhle Ježíš po nás chce? „...“)
    Takhle si to představovaly děti – co chodily poslouchat Markovo vyprávění o Ježíši:
    Marku, už jsi viděl nádheru císařského triumfálního vjezdu? ...
    To by bylo ... kdyby byl Ježíš takovým to pánem ... to by ho všichni brali vážně...

  • trusina | 25.12.2017 - 14:12

    Bylo, nebylo, to vládci jedné velké říše na východě nestačilo, že je na všech poštovních známkách, a nechal si postavit sochu. Symbol své vladařské moci a vůdcovství říše, v níž žilo mnoho národů různých jazyků. Nebyl to žádný zastrčený pomníček - ale spíš takový zlatavě zářící obří bilboard na centrálním stadionu. Kdysi tu zkoušeli postavit věž do nebe.
    A pak vydal ve všech jazycích zákon: Když v určený čas zaznějí z říšských tlampačů tóny spojeného říšského orchestru, padne každý poddaný na kolena - a té vladařově soše vzdá božskou poctu.

  • trusina | 25.12.2017 - 14:04

    Marek vidí: už se zase hádají...
    Děti židokřesťanských rodin říkají helénským - my máme rodokmen od Abrahama! Vy jste stejně nečistí aj... Heléni, heléni - ve víře jsou jeleni!
    (rozdělit děti na dvě "poroty" - židokřesťanskou a pohanokřesťanskou. Ať během vyprávění rozsoudí komu se ten příběh teď líbí/nelíbí?)

    Marek se ptá:
    Tak vy si myslíte, že je to jen pro křesťany s “čistým” rodokmenem? Poslouchejte - schválně - v čem se poznáte. A začal vyprávět příběh O mamince Helénce

  • trusina | 25.12.2017 - 14:53

    Co vytýkal prorok Jeremiš Božímu lidu v chrámu? “...”
    (máte nečisté srdce - tvrdé jako kámen - nechce poslouchat Hospodinovy vzkazy.)
    Myslíte, že v té době přestal mít Pán Bůh svůj lid rád? “...”
    Lid by si to zasloužil - ale Hospodin ho nepřestal mít rád.
    Proto Božímu lidu Jeremiáš říká krásným jménem - “dcera sijonská”.

    Je to krásné pojmenování - ale písně, které o dceři sijonské prorok zpíval - jsou čím dál smutnější:

  • trusina | 18.10.2017 - 18:02

    O Ježíši nám stále vypráví Marek. Jednou za ním děti ze sboru přišly - a některé plakaly: "My se, Marku, hrozně bojíme. Viděly jsme na ulici římské vojáky. Tatínek vykládal, jak vypálili Jeruzalém. A říkal, že má strach, aby nám neublížili i tady v Římě. A my teď, když je vidíme, máme hrozný strach."
    Marek si ty nejmenší vzal na klín, a starších dětí se zeptal:
    Když Ježíš kázal a vyprávěl o Božím Království - chtěl vzbudit strach? To víte, že nechtěl. A já vám teď povím příběh o tom,jak se učedníci přesto báli - a co s tím Ježíš udělal.

  • igor | 18.09.2017 - 21:49

    Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezcizoložíš. Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla. (Mt 5,27-30)

  • trusina | 10.09.2017 - 22:31

    Před 500 lety přitloukl prý na vrata witenberského chrámu Martin Luther svých 95 tezí proti odpustkům - a evangelické církve si připomínají tuto událost jako počátek reformace “světové” (evropské). ČCE si Lutherův odkaz připomíná dnes na shromáždění v Ratiboři - a my se k tomu přidáme. Budeme Pavlovým slovům naslouchat ve světle Lutherových tezí o svobodě křesťana:
    “Člověk jakožto křesťan jest naprosto svobodný pán všeho a není poddán nikomu.
    Člověk jakožto křesťan jest povinnostmi docela spoutaný služební všeho a jest poddán všem.”

  • trusina | 10.09.2017 - 22:21

    Kdo nám ukazuje na cestu za Ježíšem? - poslouchejte

    Bylo jednou jedno děvčátko, a to mělo čtyři bratry.
    - vlastně tu býval ještě jeden, před jejím narozením, nejstarší ze všech. Jeho fotka byla na prádelníku. Všichni ho měli moc rádi a pořád o něm vyprávěli: veselé, krásné příběhy o nejstarším bratru, který už nebyl mezi nimi.

    Když se přiblížily její dvanácté narozeniny, zeptal se jí někdo, co by chtěla za dárek. “Já bych si nejvíc přála,” ona na to, “takové povídání o mém velkém bráchovi. Něco o tom, jaký vlastně byl.”

  • trusina | 10.09.2017 - 22:14

    Kdyby nešlo o život celého národa, dal by se příběh Ester hrát jako pimprlové divadlo: V každé scéně dvě loutky, z nichž jedna na závěr scény tj. kapitoly padne. Padla Vašti, pak se dal dohromady Achašveroš s Hamanem - a měl padnout Mordekaj... - ale naposled padl Haman, nepřítel židů. Rychle vyjel nahoru - a ještě rychleji skončil, poté, co se už už cítil definitivně na koni. Na královském koni však vodili za odměnu žida Mordekaje - jako toho, kdo se zasloužil o stát

  • trusina | 10.09.2017 - 22:04

    Zvuk evangelia k nám putuje staletími a rozechvívá v nás touhu po společenství s Bohem a stále mě ohromuje, jak nás mohou tyto staré texty dokola a dokola oslovovat, jak nám mají stále, co říct i přes jazykovou, kulturní a historickou vzdálenost. Ježíš a Pavel hovoří ke konkrétním lidem, do konkrétních společenství. Nejsou to jen nadčasové pravdy, které se uchovávají, protože je užitečné na ně nezapomenout. Oba dva hovoří k nám tady a teď stejně jako tehdy Ježíš k učedníkům a Pavel k sboru v Galacii. Tato slova nás mají v našem nitru oslovit a ukázat nám cestu, jak žít svoji víru.

  • trusina | 10.09.2017 - 21:56

    Poslední hostina V dnešním čtení příběh knihy Ester vrcholí. Haman toužil být oslavován jako sám král, jeho pýcha rostla do závratných výšin. Ale byl pokořen. Musel se klanět a vychvalovat Mordekaje, svého nepřítele. Musel pokořit před člověkem, u kterého si chtěl vynutit úctu a respekt. To se mu ale nepodařilo, a tak se mu chtěl pomstít. Bál se osobního střetu, proto se ho rozhodl zlikvidovat skrze královský dekret. Slabý král na to kývnul. Ale společně s Mordekajem měli zahynout i všichni židé v perském zajetí.

  • trusina | 10.09.2017 - 21:48

    Milé děti, bratři a sestry, přátelé a hosté vítám vás na dnešní rodinné bohoslužbě. Scházíme se zde ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen
    Introit: Iz 43,13n Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já jsem tvá pomoc.‘ Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.
    1. Píseň: NP 50 Přemýšlej, děkuj a služ
    Modlitba

  • trusina | 22.07.2017 - 23:59

    A kdoví ses právě pro tuhle příležitost nestala královnou? Mordokajův vzkaz Ester je naléhavý, provokativní. Ale ve své neodbytnosti nabízí nové šance: - šanci na záchranu pro celý Bí lid - šanci pro Ester vymanit se z toho být pouhou loutkou, jejíž kroky a rozhodování režíruje někdo jiný - a šanci nově, zgruntu uchopit svůj život - a pochopit ho za jistých okolností jako poslání.

  • trusina | 25.08.2017 - 12:28

    Proč se neklaníš Hamanovi a přestupuješ královský zákon?! Tak dorážejí královští podřízení na Mordekaje. Ale s přečteným příběhem zůstává tahle otázka viset ve vzduchu i tady uprostřed nás dnes. Z jakého důvodu se Mordekaj neklaní? Proč najednou – on, který na konci minulé kapitoly svou loyalitou zachránil králi život, když oznámil chystané spiknutí - proč teď demnostrativně, v branách paláce, odmítá vzdát nařízenou poctu Hamanovi?

  • trusina | 13.07.2017 - 16:34

    1. Mordekaj a Ester, nová dvojice našem příběhu. Jsou pouhými obyvateli podhradí, ale z jejich perspektivy se příběh vypráví. Nebydlí v zasl. zemi, odvlekli je do daleké Persie. Jen se objeví na scéně, vyvstávají i otázky: Jak zůstat příslušníkem lidu víry v cizím prostředí, mimo zaslíbenou zemi? Co s podezíravostí nevěřícího okolí? A jak zůstat sám svůj, a zároveň loyálním vůči vrchnosti, která zrovna panuje? Odkud čerpat naději a sílu k věrnosti Hospodinu, když pomazaný, “mesiáš” z rodu Davidova skončil jako zajatec a rozprášení se stalo nezvratnou skutečností?

  • trusina | 08.07.2017 - 14:46

    Boží lid Izrael ztratil svého vlastního krále (z rodu Davidova), a od té doby žil rozptýlen po mnoha královstvích a zemích. A tak jim kralovali různí vládcové a králové. Někteří si židů vážili, někteří se na ně dívali podezřívavě (jako kdysi farao). Třeba proto, že slavili sedmý den jako den odpočinku, kdy oslavovali Stvořitele, neuctívali žádné modly, vytesané a pomalované bohy. A když král židy přestal ochraňovat, děly se pak hrozné věci.

  • trusina | 08.07.2017 - 14:28

    Začíná pomalu ale jistě prázdninová sezóna a s ní spojené putování na místa známá i neznámá. Vždyť k prožitku toho, že nejsem připoután k práci, patří i možnost zvednout se - opustit koloběh zaběhaného rytmu i každodenní stresy - a vydat se do neznáma - na nová místa - vstříc novým zážitkům, zkušenostem, setkáním.

  • trusina | 18.06.2017 - 22:31

    Au… zmetci! Když už mě museli vyhodit ven, tak jsem aspoň nemusel letět přímo po hlavě do toho štěrku. Krev! Teče mi po hlavě! Zuřím. Písek mi skřípe mezi zuby. Takhle drsní fakt být nemuseli. Svázali mně ruce i nohy, takže se nemůžu ani hnout. Nevím, co jsem tomu králi udělal, že mě vyhodili ven takhle do noci. Au… ta lana se mi teda pořádně zařezávají do kůže. Zkusím se z nich nějak dostat. Nejde to. Asi takhle budu muset zůstat, dokud mě někdo nerozváže. Fakt nechápu, že mě takhle někdo vyhodí ze svatby.

  • trusina | 17.06.2017 - 21:31

    Slavíme dnes neděli, při níž si křesťané připomínají Boží příběh jako příběh Otce - Syna - Ducha svatého. Do toho příběhu nás dnes uvede Ježíšovo slovo o jediném milování hodném Bohu. Zkusíme si ho zpřítomnit ve dvou scénách a jednom komentáři.

    (1. Slyš Izraeli)

  • trusina | 07.06.2017 - 11:51

    (pro nejmenší) Máte rádi pohádky o princeznách? Jaká musí být správná princezna? („...“ - a taky odvážná? „...“) Máme v bibli nějakou pohádku o princezně? ("...") Vlastně ano – poslouchejte:

  • trusina | 24.05.2017 - 10:40

    Jak si dnes zpřítomnit Kristovo vítězství? Jeho sílu - nadějnost - jeho radost?
    Máme pořád dokola zpívat “Buď tobě sláva, smrt již nemá práva”, a s tou krásnou velikonoční melodií se aspoň na chvíli povznést mimo náš čas a prostor? Jak dnes rozhořet svá srdce...? Srdce tolikrát unavená - zdeptaná tím, co na nás doléhá - unavená z toho, jak málo toho naše víra zvládne neřkuli vyřeší?

  • trusina | 07.06.2017 - 11:42

    (Setkání s ostatními) Kleofáš se svým přítelem vrátili do Jeruzaléma, aby tam pověděli dalším učedníkům o jejich setkání se vzkříšeným Ježíšem. Učedníci seděli za zavřenými dveřmi, bylo těsně po Velikonocích. Zažívali rozčarování z toho, co se stalo s Ježíšem. Báli se toho, co se ještě může stát jim. Žili v přesvědčení, že Ježíš zemřel. Jenže ženy nalezly prázdný hrob bez Ježíšova těla. Jen dva muži v bílém rouchu jim vyřídili, že Ježíš není mezi nimi, že byl vzkříšen. Není mezi nimi, tak jako dřív, ale je mezi nimi nějak jinak.

  • trusina | 24.05.2017 - 10:50

    "Dotírali na Piláta stále silnějším křikem - až jejich řev naprosto převážil.. A tak Pilát nakonec vynesl rozsudek, kterým vyhověl jejich požadavku." Tohle je ve stručnosti jádro a smysl dnešního oddílu a vlastně i klíč k celému příběhu o soudu s Ježíšem. Klíč problematický a přitom téma stále aktuální. Nejen před velikonocemi, na velký Pátek, ale i 2000 let po nich.

  • trusina | 29.04.2017 - 11:26

    Prohlašuje se za mesiášského krále!, obvinili Ježíše.
    Že je Ježíš Mesiáš, Pomazaný Hospodinův, Spasitel, to o něm začali říkat jeho učedníci. A v té víře, že ten pravý Mesiáš je Ježíš, ten ukřižovaný, je utvrdily právě velikonoce. Vzkříšení - to pro ně bylo zejména poselství a ujištění - když Bůh vyvedl Ježíše z hrobu, učinil ho Pánem a Mesiášem.
    Dnes je první neděle po velikonocích, neděle, kdy si církev připomíná slávu a sílu Ježíšova vzkříšení.

  • trusina | 07.06.2017 - 11:43

    Člověk Ježíš Ženy, které následovaly Ježíše až z Galileje, následovaly Ježíše až do smrti. Stály u kříže, viděly, jak umírá a společně s Josefem z Arimatie v pátek večer pochovaly Ježíšovo tělo. Učedníci se rozprchli. Petr po trojím zapření odběhl do tmy. Po nikom z Dvanácti učedníků nebylo ani vidu ani slechu. Charismatický vůdce je mrtev. Vše je u konce. Dali jsme důvěru špatnému člověku. Sliboval nový život a místo toho přišla smrt. Co teď? Co máme dělat, když se naše společenství rozpadlo? To vše se stalo a teď se s tou novou situací museli všichni vyrovnat.

  • trusina | 15.04.2017 - 11:59

    Jestli někde nejde už vůbec nic čekat, tak ve chvíli popravy. Těžko najít pádnější příklad konce i naprosté beznaděje. Ne nadarmo se trestu smrti říká absolutní: neboť tenhle trest především znamená už tě absolutně nic nečeká. Jsi v koncích na 100%. Takhle jsou teď rozdané karty: tři odsouzení ke smrti na kříži a uprostřed těch dvou jako ústřední zločinec Ježíš. Král židů. A podle všech okolo falešný mesiáš. Takhle jsou rozdány karty a Ježíšovi protivníci v té hře drží všechny trumfy.

  • trusina | 15.04.2017 - 17:54

    Zástup a zástup
    Dnes na Květnou neděli se z evangelií tradičně čte příběh o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Příběh o tom, jak Ježíše vítali obyvatelé Jeruzaléma jako přijíždějícího mesiáše. Vysvoboditele, který má znovu nastolit pořádek a vyhnat zlé okupanty. Ježíše vítaly zástupy lidí a oslavovali ho, kladli mu pod nohy palmové větve. Dnes by to byl asi červený koberec. Lidé jásali a radovali se.

  • trusina | 03.04.2017 - 13:54

    O kom jsme zpívali - že je náš štít? “...” Proti čemu je štít? (v čem?)
    Máme tu hromadu slov na papírcích, roztřiďte je. Která slova připomínají - náš Pán je nám štít - která slova označují ohrožení nebo útok?
    (Slova:) můžem se modlit - naděje - zoufalství - víra je síla - pohrdání - tomu přece nemůžeš věřit! - to je úplná hloupost! - strach - vyhrožování - Nebojte se - Náš Bůh zachraňuje - prohrajete! - máte komu věřit - Bůh je moje síla - dobrá zpráva

  • trusina | 01.04.2017 - 00:26

    Ježíš toho už sice učedníky hodně naučil, ale do tohoto boje jde sám. Přitom je to zkouška pro něj zrovna tak jako pro ně. "Modlete se, abyste neupadli do pokušení - tedy - abyste nepropadli ve zkoušce," varuje a povzbuzuje - ale do finálního zápasu o to, jestli spolu s učedníky zůstanou věrni Boží cestě naším světem, vstupuje s opravdovým nasazením Ježíš sám. On potí krev, on bojuje s vlastním strachem, on zápasí o naději, že cesta Syna, poslušného Otci, má v tomhle zdivočelém světě smysl - i když vede na kříž.

  • trusina | 01.04.2017 - 00:16

    Ježíš právě ustanovil Hod Beránka jako večeři, připomínající jeho rozdávající lásku - a učedníci mezi sebou řeší, který z nich je důležitější. Ve velikonočním příběhu člověka obvykle nejvíc zasáhne Jšovo utrpení, popř. ochota k oběti - ale evangelistu Lukáše snad ještě víc bere pomyšlení na to, jak málo sdílíme s Jšem právě to, oč jemu jde - jak málo to sdílíme jako jeho učedníci. Jak málo to sdílíme nejen jako úděl, kterým si musel Jš projít - ale jako POSTOJ - který něco podstatného ztělesňuje.

  • trusina | 24.03.2017 - 15:40

    Přiblížily se velikonoce, připomínají ubíhající postní neděle - a zrovna tak to říká na úvod příběhu evangelista. Přiblížily se velikonoce.
    My se blížíme k nim - ale ony se chtějí svým poselstvím přiblížit k nám.
    Do našeho žití chce zase vpadnout ta nejpodivuhodnější a nejtajemnější Boží událost. Noc všech nocí, v níž se zrodila záchrana. Zmocnění k lidství vysvobozenému od strachů, zotročení, dokonce i zpod panství smrti.

  • trusina | 13.03.2017 - 00:10

    Milé sestry a milí bratři,
    V něčem připomínáme první učedníky, kteří chodili spolu s Ježíšem, se svým učitelem. Uslyšeli jsme jeho povolání, rozhodli jsme se k následování a nyní žijeme ať už lépe či hůře život podle jeho slova. Učedníci, i když Ježíši někdy nerozuměli, tak stále mu důvěřovali. Stejně i my ve svém životě ledasčemu z Ježíšova učení nerozumíme, ale přesto v srdci věříme, že je to doopravdy Mesiáš, zachránce, který nás často vyvádí z úzkostí života do blízkosti Boží lásky.

  • trusina | 19.02.2017 - 20:03

    1. (Když ty jsi nám světlem...)
    Tak jak jsme se tu dnes sešli - zblízka zdáli - pravidelně či náhodně - jsme zváni potkat světlo - světlo prozařující ze slov žalmistova vyznání "ve tvém světle - spatřujeme světlo". Je to vyznání - které provokuje naši každodenní zkušenost: - copak světlo není každodenní samozřejmostí - ba podmínkou života? A možná namítneme i jako křesťané - copak světlo není součástí stvořitelského řádu - hned od počátku? To potřebujeme ještě nějakou Hovu baterku či speciální osvícení - abychom uviděli světlo?

  • trusina | 19.02.2017 - 19:49

    Text: Na své poslední cestě se Ježíš se blíží k Jeruzalému: Lk. 19, 41 – 44
    Ježíše nic neodvede od jeho rozhodujícího směřování do Jeruzaléma. (Jsme my schopni směřovat? Něčemu se v životě oddat?). Jeho cesta byla vždy neobyčejně bohatá a rozmanitá střetnutími s lidmi. Přistupuje k nim osobitě s pomocí, výzvou, uzdravením, povzbuzením i varováním. Ale také odmítnutím. Podobně jako ti docela první rybáři a pastýři smíme a máme slyšet pozvání k následování.

  • trusina | 19.02.2017 - 19:43

    (1. dokonalost?)
    “Buďte tedy dokonalí - jako je dokonalý váš Otec v nebesích” - zakončil Ježíš svoje slova. Nezazdil tím ale úplně všechno? Nevyšponoval laťku svých nároků do nesplnitelných výšin - takže nám nezbývá než svěsit čelist - sbalit kufry - a říct si, na tohle určitě nemám?

  • trusina | 28.01.2017 - 22:55

    Obchodní domy i rodinné domky přestaly svítit do noci - vánoční stromky jsou odstrojené - světlo svíček a prskavek se už před pololetím málem ani nehodí připomínat - vánoční světla se potopila do zapomnění, v lepším případě čekají někde v krabicích, až je zase vytáhnem.
    A přesto nám dnes zní - vy jste světlo světa. Říká nám to Ježíš - ten o vánocích slavně, s nádherou, které nedosáhnou ani nejpůsobivější ohňostroje - narozený. A říká to proto, aby jeho světlo nezhaslo. Abychom ho neschovali někam do zaprášené krabice na nejhornější polici.

    Vy jste světlo světa.

  • trusina | 08.01.2017 - 00:51

    Co jsme to zpívali? Moudrost mi dávej - abych po tvé cestě chodil
    - čí je to prosba? - krále Šalomouna
    - když král chodí po Hospodinově cestě - tak
    - raději vládne, aby byl co nejslavnější- nebo aby lidé oslavovali PBa?
    - chce mít nejdřív svůj palác - nebo postaví krásný kostel Hu?
    - chce aby všichni poslouchali, co ho zrovna napadne - nebo poslouchá příběhy Abrahama - Izáka - vyvedení z otroctví?
    Takhle se dařilo vládnout Šalomounovi - a poslouchejte, co to přineslo:
    1. čtení Iz 60,4-9
    (Mirka čte pomalu - farář přidává obrázky podle textu:

  • trusina | 31.12.2016 - 01:02

    Milé sestry a milí bratři,

  • trusina | 26.12.2016 - 12:55

    Spustí-li se z nebe liják - nevrací se zpátky do nebe, ale spláchne prach a špínu - napojí zemi vyčerpanou suchopárem - a obnoví zdroje života. A zrovna tak na nás dopadá slovo Hospodinovo. To slovo, co se kdysi - této noci stalo tělem: Nevrací se k Otci na nebesích s prázdnou - ale uskuteční to, v čem se otci zalíbilo - a splní, k čemu bylo posláno.

  • trusina | 26.12.2016 - 12:49

    Milí přátelé, malí i velcí, asi by vůbec nebylo na škodu, kdyby teď promluvilo přítomné dítě - a zeptalo se: milí tátové a mámy, dědové a báby, sousedé, přátelé - proč jsme se tu vlastně sešli? Proč jen nesedíme doma u stromečku, nerozbalujeme dárky, nekoukáme do televize?...
    Mají-li vánoce zůstat událostí, kdy slavíme dar lásky, naděje, radosti a pokoje
    - je potřeba USLYŠET TAKOVOUHLE OTÁZKU. CO SE vlastně STALO?

    Slovo, jež jsme slyšeli od evangelisty Jana, dává odpoveď právě na tuhle otázku: Co se stalo? Co zůstává? Nač dnes navázat, oč se opřít - právě o vánocích?

  • trusina | 11.12.2016 - 00:08

    David pak, král, zplodil Šalomouna - z té, kteráž byla Uriášova. Takhle, sestry a bratři, vstupuje na scénu předposlední žena z Ježíšova rodokmenu. Jediná, kterou evangelista nejmenuje vlastním jménem. A především - na rozdíl od svých předchůdkyň není aktivní spolutvůrkyní vlastního příběhu - ale pasivním objektem - figurkou, s níž hraje šachy někdo jiný. Král David.

  • trusina | 27.11.2016 - 21:06

    Co to je za ženu, že předčí 7 mužských? - že dokázala porodit syna - kde měla zůstat jen vdovská samota a bezútěšná bezdětnost? Co je to za ženu, že se stala nakonec prabábou mesiáše Davida - a pra-pra- prabábou mesiáše Ježíše? Ženy i muži, sestry i bratři, poslouchejme.
    Rút je rodem - pohanka. Stejně jako Kananejka Támar nebo Rachab z Jericha. A jako Moabka je dcerou lidu, který příběhy Tóry líčí jako nebezpečné svůdce a protiklad lidu víry. Jaké kroky ji přivedly do zástupu, s nímž dojdeš k mesiáši Davidovi - a pak k mesiáši Ježíši?

  • trusina | 27.11.2016 - 20:52

    Je večer. Večer ve slavném městě Jerichu. Poslední opozdilci spěchají městskou bránou. A mezi nimi dva muži - už od pohledu poznáš, že nejsou odsud. Žádný sestřih podle jerišské módy, - spíš to vypadá, že za sebou mají hodně dlouhou cestu. A čím se snaží chovat nenápadněji - tím víc bije do očí, že sem nepatří.
    Už si taky všimli, že vyvolali pozornost, o kterou vůbec nestáli. Jak jim to řekl Jozue? Jděte do Kenaanu - a všechno potají očíhněte. A nejvíc - Jericho. Jako§ u má obranu, hradby, opancéřovaná vrata. Jděte - a nikdo ať se o vás nedoví.

  • trusina | 27.11.2016 - 20:43

    Ve druhém čtení jsme četli úryvek z Ježíšova rodokmenu podle evangelisty Matouše. Ježíšova rodová linie sahá od Abrahama až k Josefovi. Pro Matouše stejně jako pro nás byl Ježíš spasitel, mesiáš, zachránce, který přišel mezi lidi, aby jim dodal naději skrze své působení o tom, že je zde pro ně otevřena cesta do Božího království.
    Matouš píše tento rodokmen, aby svým současníkům dokázal, že Ježíše je ten pravý mesiáš, který má být z Davidova rodu, jak bylo předpovězeno proroky.

  • trusina | 27.11.2016 - 20:32

    (král žárlí na krále)
    1. Figura - Korunovaný král Saul
    2. Figura - David - vítěz nad Goliášem
    3. figura - Jonatan
    4. figura - Míkol
    Kdo ke komu patří - jako rodina? - kdo má ke komu blíž podle vyprávění?
    1. čtení 18,1-9
    (rozestavit Saul+Míkal + Jonathan x David)
    během vyprávění - se ptáme dětí, jak by figury přestavěly:
    - kdo má momentálně ke komu blíž? - kdo si koho chce k sobě přivázat? atd
    (- tak vyjadřujem “konflikt loyalit”, o který v přívěhu jde)

    1. Saul žárlí

  • trusina | 27.11.2016 - 20:33

    Minulý týden jsme se společně zamýšleli nad příběhem ze Skutků apoštolů o tom, jak byl Petr uvězněn a zázračně vysvobozen. O tom, jak celý nervózní klepal na dveře domu, kde se za něj modlili jeho přátelé a jak mu nechtěli otevřít, protože nevěřili, že to je doopravdy on. Petr se dostal do vězení, protože uvěřil pravdě evangelia o vzkříšení Ježíše Krista. Uvěřil tomu, že skrze víru v Ježíše Krista se člověk nově narodí pro život v naději. Tato víra mu dala naději v době pronásledování a věznění. Tuto naději sdílel i se svými bratry a sestrami z celé církve, kterým je adresován tento dopis.

  • trusina | 27.11.2016 - 20:34

    V minulých dvou kázáních jsme od bratra faráře slýchali zvěst o naději a pravdě. Tomáš kázal o tom, jak velké oči může mít strach, když se Izraelci vydali na riskantní cestu do zaslíbené země. Jak se báli vstoupit, protože se vylekali obrů a zapomněli přitom na Boží zaslíbení. Minulou neděli jsme zase slyšeli o praotci Jákobovi, který lstí získal požehnání od svého otce, ale měl touhu i získat pravé- pravdivé požehnání od Hospodina. To získal, ale po těžkém zápasu. Ač získal veliké bohatství, uznání od lidí, stále mu chybělo uznání od Hospodina, který by mu požehnal.

  • trusina | 17.10.2016 - 20:00

    Jákob se vrací do zaslíbené země - a vrací se jako ten, kdo má zač Hu děkovat:
    - do ciziny utíkal s holým zadkem - a vrací se jako úspěšný selfmademan: typickým biblickým obrazem vyjádřeno vrací se jako bohatý šejk obdařený stády dobytka i velbloudů. A k tomu dvě ženy, (zatím) 11 synů a 1 dcera.
    Jákob se vrací do zaslíbené země - a přece jakoby jeho požehnanému životu, několikanásobně obdařenému Bí přízní, něco chybělo. Něco zásadního - proč zítřek nevyhlíží s nadějí, s radostným očekáváním - ale z rostoucími nočními můrami a úzkostí jak to všechno dopadne.

  • trusina | 13.10.2016 - 11:22

    Proč jsme dnes poslouchali zrovna tento příběh?
    Na posledním staršovstvu se ujal návrh všímat si teď témat “pravda a naděje”. Vyplynulo to z debaty o tom, že v současné době naše životní postoje ovlivňují a nezřídka i určují polopravdy, pomluvy i vyložené lži. A naděje, té je v době přehnané ustrašenosti víc než třeba.

  • trusina | 02.10.2016 - 14:14

    (Samuelovi synové)
    - vykládali jsme si o Samuelovi - jak se narodil - a jak jako dospělý zachránil Bí lid před rozladem - i před nepřáteli. - jak jeho příběhy končí? - v pohádkách se říká - jestli neumřeli, žijí dodnes. V bibli se ptají spíš - co se vyklubalo z jeho dětí?

    Samuel měl dva syny - Joela a Abiju. Byli po tátovi? Chtěli slyšet, co nám H říká - co po nás chce? - ne - chtěli slyšet a poslouchat sebe. Když měli soudit - přijímali úplatky, aby zbohatli...

    (chceme krále!)

  • trusina | 21.09.2016 - 12:01

    - slyšeli jsme kus z PAvlova dopisu Filemonovi: (obr)
    - kdo to byl? nevíme přesně - aspoň ne podle adresy - protože dopis není adresován “váženému panu”, “doktorovi” nebo “profesorovi” - ale “SPOLU-pracovníkovi”
    - to “spolu” je pro Pavla hrozně důležité
    - víte, odkud píše? - z vězení (obr)
    - proč ho zavřeli? - to z jeho dopisu vyčteme také: - protože kázal o Kristu
    - a někdo to jeho kázání bral jako čin proti dobrým mravům a veřejnému pořádku.
    - (rozdíl tehdy a dnes? “...” (já beru za to plat)
    - zavírá se za evangelium i dnes? - zavírá... - třeba v Číně

    - Pavel je zavřený.

  • trusina | 21.09.2016 - 11:50

    Když jsou lidé unaveni nenávistí nebo trápením - když je ubíjejí poměry i vlastní bezmoc něco s tím udělat - když to vypadá, že se světem kolem nás jen převalují vlny nenávisti a pomstychtivost - když propadáme strachu - i těm kdo se nám všelijaké strachy snaží nakukat
    - tehdy nám vyprávějí v bibli příběhy, které nám mají otevřít oči. Abychom viděli čeho se držet a čemu věřit. A takhle otevřít oči chce i tenhle Elíšův příběh.

    Nejprve se otevřely oči izraelskému králi:

  • trusina | 21.09.2016 - 11:11

    Jan 5,24: "Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života."

    Amen, amen, pravím vám.
    - tak nás teď oslovuje Ježíš. Svým “amen”. My jsme zvyklí říkat “amen” na konec. Když je s někým amen, je na konci, nebo aspoň v koncích. Nezbyly mu jakékoli vyhlídky.
    Takhle nám dokáže vstoupit do života zlá nemoc. Jako protivník, který zmařil všechny vyhlídky. Ať jsme si to připustili, nebo ne.

  • trusina | 21.09.2016 - 11:56

    Děti dostaly postavy Abraham - Izák - jákob - josef - MOjžíš - Áron - Jozue - Debora - Gedeon - Samson - Rut.
    Na poslední dítě se nedostalo. Co to znamená? Že už si nebudeme vyprávět žádný další příběh?
    Ale ti všichni - Abrahamem počínaje - zjišťovali - Dál přece nejedete sami (Zpíváme 3x)
    Podle čeho poznáme my dnes? - že dál nejdeme sami?
    1. podle toho, že příběh pokračuje
    2. a podle toho, že do toho zástupu připojíáme dnes malou Rozárku, která bude pokřtěna.
    (ČTENÍ 1. Sa 1,1-7)
    KÁZÁNÍ:

  • trusina | 08.09.2016 - 10:49

    Bratři a sestry, milí přátelé, je to dva týdny, co jsme tu slyšeli o malomocném (tenkrát a i dnes v prvním čtení Naamanovi) a už je tu další malomocný. Jak se sem k nám dneska dostal? Na tu dnešní neděli v církevním roce, tedy 14., po Trojici, už po staletí církev čte právě tento text z evangelia podle Lukáše. Když jsem ho podle kalendáře nalistoval, tak nějak jsem se ho už nemohl po další dny pustit a přinesl jsem ho i dnes vám.
    Možná to na první čtení či na první poslech tak nevypadá, ale tenhle text je hned od začátku nabitý pohybem a změnou.
    „I stalo se!“ Hle! Změna.

  • trusina | 15.08.2016 - 17:15

    - "jen ať pozná, že je v Izraeli prorok!" - říká v klíčovém bodě tohoto příběhu prorok Elíša - a tak nabízí klíč, jak k tomuto příběhu přistoupit - a jak se jím nechat oslovit.
    - když se ptáme po Bu naděje, vysvobození a života (a snad tu jsme dnes také jako ti, kdo se právě takhle ptají) - posílají nás tyhle příběhy k Bu Izraele - a Otci JKa.

  • trusina | 16.07.2016 - 23:44

    Jak tady tímhletím podělit 100 mužů?
    - ptá se Elíšův učedník - a podobně se ptáme MY
    - jak se to stalo, jak to Elíša dokázal - namnožit těch pár placek, že se všichni hladoví najedli, a ještě zůstalo?
    JAK, JAK , JAK ?

    Jak? - je otázka člověka, ktý u toho chce být. Ošahat si ten div... přijít mu na kloub - tak jako jsme zvyklí přicházet na kloub mnoha jiným věcem.
    - a je to v pořádku, protože bez toho by náš svět těžko fungoval tak dobře, jak funguje:

  • trusina | 16.07.2016 - 23:39

    V zaslíbené zemi nastala doba hladu. Nezapršelo, na poli uschlo zaseté obilí, a skoro nic se neurodilo. Nebylo co sklízet ani pastva pro dobytek. Lidé i zvířata strádali hladem.
    Hlad přišel i na Elíšu a jeho učedníky. Seděli kolem Elíši, pohublí, zmátožení. Co se asi mohou naučit, když jim hlavou běží jen myšlenky na to, kde by se mohli najíst?

    Kolem toho příběhu teď sedíme i my. Co se z něj můžeme naučit?
    Možná si nejdřív ze všeho můžeme připomenout, že sami jsme takovýhle hlad v tomhle koutě světa už dlouho nezažili.
    Strádání, zaviněné suchem a neúrodou se podařilo vymýtit.

  • trusina | 20.06.2016 - 10:56

    Nejdůležitější věci života a smrti k nám přicházejí jako příběh. Takhle jsme dnes zváni naslouchat. Ne pro zábavu, ale jako vyprávění - soustředěnému právě na ty nejdůležitější věci života a smrti.
    Elíša, ten zvláštní muž, co mu říkají “Boží člověk” - protože Elíša kolem sebe šíří vůni blízkosti opravdu Božích věcí - zavítal do kraje zvaného Šúnem. Zátiší to jméno znamená

  • trusina | 20.06.2016 - 10:47

    Když začal Bí lid obývat zaslíbenou zemi, stala se zvláštní věc: zapomněli na Hospodina - který je vedl z otroctví do té země plné svobody a jídla. A začali se klanět bohům - které uctívali jejich pohanští sousedé.
    Ale pak se stalo, že přitáhli Midjánci a Amálekovci. Měli rychlé velbloudy - vpadli do zaslíbené země - pobrali Izraelcům všechnu úrodu - odvedli krávy - z kterých bylo mléko - a ovečky, které dávaly vlnu. Jak rychle se přiřítili - tak rychle zas odjeli - a nechali Izrelce úplně ožebračené. Takhle to trvalo 7 let. (komu už bylo 7?)

  • trusina | 28.05.2016 - 23:03

    "Vyžádej si co nejvíc prázdných nádob!" - co to je za radu, co to je za pomoc?
    Není to od Elíši spíš výsměch? Proč raději Elíša neřekne, dones mi tu poslední skleničku s olejem - a rovnou ho svým slovem nerozmnoží - jak to udělal kdysi jeho mistr, Elijáš chudé vdově ze Sarepty - nebo jak to pak udělá nositel spásy Ježíš s chleby?

  • trusina | 21.05.2016 - 00:24

    "Na Elíšovi spočinul Duch!"
    - opakují sborem proročtí žáci z Jericha - a my se k nim dnes - na HodBí svatodušní sborem připojujeme:
    - neboť Hod Bí SvD je hodem vděčnosti - vděčnosti, že nemusíme jen volat "přijď již, přijď DS," - ale že ten Duch na člověku spočine. Když je opravdovými Bími svědky ohlášen a zaslíben - tak také přichází. Vysvobozuje víru z úzkostí i očišťuje od předsudků. Léčí mocí spásy. Až podnes.
    - přišel k učedníkům, ktým ho slíbil Ježíš, ten umlčovaný a přec živý svědek živého Boha
    - a přišel k Elíšovi - když ho opustil jeho mistr - prorok Elijáš.

  • trusina | 02.05.2016 - 20:31

    Prohlížíte si s rodiči jejich fotky? Nebo rodinné album s fotografiemi? Kdo v něm rádi listujete? “...” - jaké fotky jsou na začátku? “...” Je tam obrázek ze svatby tatínka a maminky? A na jiné fotografii je malé děťátko - a to jsi ty - je tam obrázek, když jste šli do školky? do školy? (- a je tam obrázek ze křtu?)
    Ty fotografie připomínají hezké - a důležité - chvíle - a maminka s tatínkem vám mohou připomenout a vyprávět, jaká to byla radost, když se měli svatbu - nebo když jste přišli na svět - nebo když jste měly křest...

  • trusina | 02.05.2016 - 20:24

    Když putujeme od velikonoc dál, dostáváme se k příběhům o nanebevzetí. Ježíš podle novozákonních vypravěčů evangelijního příběhu potkával své učedníky jako živý vzkříšený Pán 40 dní - a pak byl od nich vzat. A podobně je učedníku Elíšovi vzat jeho mistr Elijáš.

    Co to je, to nanebevzetí?
    Pohádka ze starých časů? Zázrak, který se maluje do kupolí barokních kostelů, aby povzbuzoval iluzi, že tady se (jak v nějaké vesmírné lodi) vznášíme k nebi? Nebo jen ukázka náboženského bulváru, jemuž se rozumně uvažující člověk může leda vysmát?

  • trusina | 02.05.2016 - 20:12

    Kam zamířit po velikonocích - aby nezůstaly do sebe uzavřeným svátkem? Kudy kam a kudy dál - aby se nám neztratila síla naděje, záchrany a nového života?
    Jsme zváni vydat se po cestě spásy... - a průvodcem po ní nám letos bude pomazaný, mesiáš Elíša. ELíŠa = Můj Bůh je spása - což je krásné vyznání víry - a zároveň dobrý program pro každého, kdo se ptá, Kam zamířit po velikonocích.

    Jak k tomu Elíša přišel,
    že se stal důležitou postavou v příbězích naděje, záchrany a nového života? To jednou oral na poli. Kolem šel slavný prorok a muž Boží Eliáš - a přehodil přes něj svůj plášť.

  • trusina | 02.05.2016 - 20:04

    Už jste byli na svatbě? Co se vám na ní hodně líbilo? Pamatujete si, co říkal ženich nevěstě a co nevěsta ženichovi? Udělalo to radost? Kdo plakal dojetím?
    A teď si představte, že rovnou ze svatby by ženich nebo nevěsta utekli za někým jiným - milencem či milenkou... Co by asi zrazený ženich či zrazená nevěsta udělali?
    (Nechte děti, ať se do situace vžijí - a vymýšlejí “tresty”..., odplaty.
    - měl by někdo chuť takto poničený vztah napravovat?
    - dá se s tím vůbec něco dělat?

    (1. Mojžíš zjišťuje, že příběh Izraele je v troskách)

  • trusina | 31.03.2016 - 11:58

    Tak, a je to tady. - třese se země - skály pukají - hroby otevírají... - a u toho jediného hrobu, na němž záleží - sedí Boží posel a vyřizuje šokující novinu: Není zde - byl vzkříšen!

  • trusina | 31.03.2016 - 11:44

    Slavíme Velký pátek poprvé s celou naší zemí, neboť přibyl jako sváteční den. A když si čtete, jak smysl tohoto dne vysvětlují církevní představitelé i ČTK - objevuje se opakovaně důraz na tiché rozjímání. Rozjímání je důležitá věc - a čím víc se soustředí nikoli na sebe sama, ale na Ježíšův příběh - tím líp i pro naši víru a nás samotné.

  • trusina | 18.03.2016 - 17:10

    „Koukej, Jobe, Bůh nezavrhuje skutečně zbožného - zato ale nijak nepodporuje zlé dacany. Však se ještě budeš dosyta smát a vesele hlaholit - až ti, kdo tě nenávidí, obléknou zahanbení, a po těch, kdo počítají s tím, že s podrazáctvím nejdál dojdeš, nezbude jediná památka.“
    - bylo by to, SaB, krásné poselství - kdyby jeho adresátem nebyl právě Job - a kdybychom my nevěděli, že je to všechno jinak - než si zbožný obhájce Boha Bildad myslí.

  • trusina | 28.02.2016 - 17:25

    Člověk PBu věří a je mu věrný - jen když z toho něco má:
    - tohle - milé SaB - neříkají jen více či méně úctyhodní kritici náboženství
    - takhle to - v úvodu příběhu knihy Job předpokládá satan - ten žalobník, co tvrdí: na celé zemi se nenajde nikdo, kdo se neobrátí proti PBu - jakmile opravdu citelně zasáhnou do jeho života neštěstí, neúspěch, krize - nebo pohrdání a posměch většiny.
    - člověk PBu věří a je mu věrný - jen když z toho něco má:

  • trusina | 28.02.2016 - 17:26

    Proč jsem raději neumřel ještě v matčině lůně? Proč jsem se už nenarodil jako mrtvý? - takhle proklíná Job svůj život. Jakoby chtěl z celého svého příběhu vyhnat sám život a všechno co na něm kdy bylo pěkné. Jaké to musí být zoufalství, jaká bolest, jaká ztráta, jak hluboký zármutek - že zastře člověku všechno dobrá, krásné, co v životě bezpochyby také prožil?

  • trusina | 18.02.2016 - 16:58

    1. zdalipak jsi pořádně zaostřil - na mého služebníka Joba? - vyptává se opakovaně Hospodin satana.
    Jak kdyby mu na zemi doopravdy záleželo jen na něm. Jak kdyby právě on byl člověkem podle Božího srdce.
    Proč se Hospodin Jóbem "vytahuje"? - proč ze všech lidí zaostřuje právě na něj? A proč nechá satana - který za lidskou věrností Pánu Bohu vidí vždycky jen účelové kšeftaření s Boží přízní a ochranou - aby s Jobem rozehrál svou úděsnou falešnou partii?

  • trusina | 12.02.2016 - 23:05

    Žalm 85, 9-14
    Slova - která nás mají provokovat i povzbudit k naději a vytrvalosti, uslyšíme z 85. žalmu:
    Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin,
    zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné,
    jenom ať se k své hlouposti nevracejí!
    Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí,
    v naší zemi bude přebývat sláva.
    Setkají se milosrdenství a věrnost,
    spravedlnost s pokojem si dají políbení.
    Ze země vyraší pravda,
    z nebe bude shlížet spravedlnost.
    Hospodin dopřeje dobrých časů,
    svou úrodu vydá naše země.
    Před ním půjde spravedlnost
    a on bude kráčet její cestou.

  • trusina | 30.01.2016 - 23:24

    Na tenhle text nám už delší obu ukazuje evangelista Matouš, když se snaží vyložit, co znamenají rozmanitá Jšova uzdravování - všechny ty příběhy jak hluší slyší,slepí vidí, chromí poskakují jak jelen a chudým se zvěstuje egium.
    - a k tomuhle textu zamířilo posléze i téma letošního modlitebního týdne - spravedlnost - zejména pro ty, kdo jsou ponižováni, jimž je upírána důstojnost - jejichž nouzi ani lidství už nikdo nebere vážně.

  • trusina | 19.01.2016 - 02:05

    Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
    Když se shromažďujeme kolem Jšova příběhu - a nasloucháme jednotlivým epizodám - má v nás růst a snad i roste tahle obživující důvěra:
    - to co oslepuje a znemožňuje výhled - je odstraněno.
    - to co zacpává uši, abychom byli hluší k oslovení tou dobrou zvěstí - mizí
    - tíživá síla, která ochromuje, sráží na kolena a znemožňuje se zvednout - je přemožena a člověk může povstat a narovnat si záda
    - temnoty bezvýchodnosti a smrti prosvětlila darovaná naděje.