Spása jako vysvobození z dluhové pasti.2. Královská 4,1-7

"Vyžádej si co nejvíc prázdných nádob!" - co to je za radu, co to je za pomoc?
Není to od Elíši spíš výsměch? Proč raději Elíša neřekne, dones mi tu poslední skleničku s olejem - a rovnou ho svým slovem nerozmnoží - jak to udělal kdysi jeho mistr, Elijáš chudé vdově ze Sarepty - nebo jak to pak udělá nositel spásy Ježíš s chleby?
Copak neví, že my lidé potřebujeme také něčím přispět? Že máme raději, když se při obratu k lepším koncům počítá i to, co máme sami? Alespoň zbytek našich sil, nějaký skrovný majeteček, co jsme neprošustrovali, nebo co nám zbylo, když nás svět okolo oškubal o možnosti k žtu, o naděje, plány a perspektivy_
A místo ho jen poněkud strohé Vyžádej si co nejvíc prázdných nádob

Ty prázdné hrnce, barely či kýble jsme si ovšem možná mohli donést dneska i my - pěkně je tady vyskládat dopředu okolo stolu Páně - jako výraz své pokory - i svého očekávání: když my máme v životě prázdno - když jsme prošustrovali kdeco - nebo když nás poměry oškubaly o možnosti, naděje, plány a perspektivy - ještě je tu ten jeden, ktý s tím může něco udělat.

Ten jeden z našeho příběhu k tomu má vskutku náležité jméno (a pověření) - Elíša. Můj B je spása. Elíša je tu jako pověřenec, svědek a služebník Boha, jehož zásadním tématem je právě Záchrana, Vysvobození. Naplnění žtní prázdnoty, byť by byla sebezoufalejší. Jeho příběh Elíša nejen vypráví a Bí lid k němu znova přivádí - on ho také pro konkrétní lidskou nouzi zpřítomňuje. Proto mu říkají “muž Bí”, tenhleten, to je opravdu Bí čk. A proto je u Elíši ta žena na správné adrese.

Když přišla Elíšovi vykřičet svou nouzi, je vskutku zoufalá:
Zemřel jí muž. Živitel, ochránce a pomoc. Navíc Elíšův učedník. Co to znamená? Není za tím ten Elíšův Bůh? Jaktože odešel? Vždyť bral Hospodina doopravdy. Vážně.
A jakoby to nestačilo, přišel věřitel, u něhož se její muž zadlužil, nejspíš když si vypůjčil obilí na setbu. Ale když teď zemřel, nemá kdo sklidit. Nemá kdo splatit dluh. A tak vezme do otroctví její dva chlapce.
Nejenže jí tedy zemřel živitel. Exekutor odvede do otrocké služby i oba syny. A jí zbyde bez muže a bez synů jediná vyhlídka - smrt hladem.
Tahle životní perspektiva jí zůstala - zotročené děti - a smrt.

Co pro tebe můžu udělat, - ptá se Elíša. Máš doma ještě něco?
Ale i tahle inventura dopadne naprosto beznadějně.
- už nemám nic. Leda nepoužitelný zbyteček oleje.
Prolezeš domácnost - a kde nic, tu nic. Projdeš životní možnosti - a zůstává jen otroctví dětí - a vyhlídka na brzký konec.
Pusto a prázdno, kam se podíváš.

A přesto od Elíši zazní jako první slovo, jež naznačí: cesta dál není zabedněná. Nemusíš uvíznout v pasti, kterou ti nachystala smrt, dluhy a vyhlídka otroctví.
- JDI, říká Elíša - a protože to říká jako svědek spásy, už tahle jednoslabičná odpověď ukazuje směr:
- máš kam jít, máš budoucnost.

- kam se má však ubírat?
Čekali bychom, že ji Elíša pošle pro ten zbytek oleje. Pro to nicotné maličko, a nebo ještě spíš, že ji pošle, aby se v jeho jménu dovolávala milosrdenství svých sousedů - ať na ni udělají sbírku, ať ji podarují ze svého dostatku.
- jenže Elíša ji posílá, ať si povypůjčuje prázdné nádoby.
Svědek spásy bude pracovat právě s tím prázdnem, které jí v životě zůstalo
- nerozfoukává jiskřičku zbylé naděje - ale začne s neperspektivním materiálem.
- a jestli se s ní sousedi o něco budou dělit - tak nikoli o svůj dostatek - ale také - o své prázdno. O vyprázdněné nádoby. Kdysi v nich byly zásoby, které jistily život - ale teď v nich zůstalo jen to prázdno.

Vylité barely, vyjedené hrnce, vypité petky, vyčerpané štoudve, bečky, prázdné kýble_
- kdybychom si to vyprávěli s dětmi na víkendovce, nechal bych je teď vymýšlet, na kolik názvů pro nádoby a nádobí si vzpomenou...
- ale jestli to ta vdova začne shromažďovat, nebude to jen zábavná hra. Spíš akční pouliční divadlo, happening, jenž nakonec ztvární jednu jedinou věc - trochu směšnou a zároveň tiše mrazivou -
- tak tohle všechno už bylo v našich životech a v našich domácnostech vyprázdněné. Vysypané, vyjezené. Vytunelované. Vyčerpané. Zbyly jen obaly - a v nich - prázdno.

JDI, říká jí Elíša. - a co ona, půjde?
- a jestliže šla - o čem to vypovídá? - o odvaze a důvěře.
Kde se ta důvěra vzala? Ze setkání s tímhle jedinečným Bím čkem, ktý kolem sebe šíří ducha hospodinovské svobody a naděje?
Z toho, jak ji vyslechl? Přesvědčilo ji jeho slovo, žes těmi prázdnými štoudvemi našich životů může něco udělat?
Každopádně jí v srdci vyrostla víra:
Tam, kde je nejvíc ze všeho vidět naše prázdnota - naše nenaplněnost, vyčerpanost, spotřebovanost našich životů - tam s tím ty, nositel spásy, můžeš ještě něco udělat.
Tohle nejsou jen nějaké pohádkové vyprávěnky - ale slovo, jež staví na nohy zoufalé
- a i tomu nejprázdnějšímu životu otevírá výhled. Nikdo se neznal k mému soužení - až tady tenhleten svědek spásy.

- a tak jde - a podle prorokova slova bere ten nicotný zbyteček oleje. A protože si ten její olej vzal do úst svědek Hospodinovy spásy, Elíša - už to není jen kuchyňská přísada na vaření - ale jakoby v něm bylo něco mesiášského. Příslib časů nových, kdy kolem pomazaného svědka spásy naleznou naději a život všichni odepsaní.

- celý ten mesiášský div se ovšem děje za zavřenými dveřmi
- není to pouťová trakce, nezvou k tomu náboženský bulvár, aby to rozkřičel barevnými fotografiemi a palcovými titulky do celého světa.
- odehrává se to jako konkrétní pomoc pro tuhle konkrétní nuznou, ne jako reklama pro Elíšu!
- a jestli na tom má něco inspirovat - pak to, že se toho děje záchrany aktivně účastní celá ohrožená rodina.
Vlastně to není zázrak, ale spíš vyučování náboženství v praxi:
synové podávají a odstavují nádoby - a ona nalévá. Záchranu, která přichází jako dar naplnění doprostřed téhle lidské vyprázdněnosti.

- kdy to skončí?
- ne když dojde olej - ale když jsou naplněny všechny nádoby. Nakonec bude mít tolik, kolik si troufla věřit prorokovu slovu. Nakolik si mu troufla věřit, než do toho šla.
- takhle se to teď ukázalo.
Kdyby dovolila, aby ji držela lidská skepse, nevíra, že to k něčemu bude, - kdyby to zkusila jen tak ze slušnosti - když teda říkáš, seženu si jednu lahvičku, či kyblíček
- nedopadlo by to tak, jak to dopadlo:
- když olej rozprodala
- stačil výtěžek z jeho prodeje na vyplacení dluhů - a ještě zbylo dost i na slušné živobytí pro ni i její sirotky.

O Elíšovi se vyprávějí všelijaké divotvorné historky. Zní to trochu pohádkově, a možná to i trošku pohádky jsou - aspoň způsobem, jak je biblický vypravěč podává. Ale nakonec jde o něco jiného - abychom skrze to vyprávění zas jednou potkali, co to je spása a jak se s ní lidský život potkává. Proto ozvěny těchle historek potkáváme začasté i ve vyprávěních o činech našeho Pána a Spasitele.
Mně se na tomhle vyprávění moc líbí, jak je zasazeno do tvrdé reality života. A jak nás mj. učí: Spása není “duchovní” nadstavba - ale událost, ktá se týká reality - citelné - našeho žití.
Má svůj konkrétní praktický, sociální aspekt: do života té nešťastnice dopadla spása jako vysvobození z dluhové pasti - a ještě zbylo na dostatečně důstojné sociální dávky.

A ovšem, zbylo dost i pro nás.
Jestli jsme během toho příběhu (třeba spolu s těmi sousedy) přistrčili i svoje prázdné nádoby - můžem si je teď odnést plné domů. Kdo přistrčil barel, ponese si plný sud, kdo lahvinku, tak aspoň tu lahvinku -
- každopádně to berme jako ochutnávku, že plnost spásy je tu i pro prázdnotu našeho žití. A že se nemusíme vůbec obávat své vypité lahve a vyprázdněné barely přistrkovat.
Amen

2Kr 4,1-7 Vl, Bn 22.5.16
In: Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu. Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. Amen. (Ps 146,5.7.9)
Píseň 146
Modlitba
K tobě vzhlížíme s nadějí, Bože A+I+J, Otče JKa. Vždyť před tvou tvář smíme předstupovat tak, jak na tom právě jsme. Nemusíme se předvádět se svými úspěchy, budovat si pozici těch správných věřících. Nemusíme skrývat svou vyprahlost ani prázdnotu, ani prohry, nejistoty, selhání a viny. Smíme spolehnout na tvé ujištění, že o nás stojíš - a že při nás stojíš. Když nás shromažďuješ, dáváš uslyšet o moci tvé záchrany - a ta přece platí navzdor všemu, co zotročuje a tíží k beznadějnosti. Posíláš svědky své záchrany, poslals svého Krista, dáváš vanout Duchu záchrany a nových možností - a tak naše srdce naplňuješ novou důvěrou ve svou blízkost. Dej nám toto vše okusit i dnes, ukaž se jako Bůh spásy uprostřed našich životů a všeho co je vyprazdňuje a maří. Smiluj se pro JKa. V jeho jménu prosíme:
Otčenáš
Píseň s dětmi NP 59
Slovo k dětem
1. čtení 1Pt 1,3-7.10-12
Píseň 259
kázání
Píseň 258
Ohlášení
(Poděkování Josefině D. + pozvání)
Píseň 469,7-9
Přímluvy
Poslání Jk 2,5-9
Požehnání Žd 13,20-21
A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Píseň 635