Když spočine Duch. Druhá Královská 2,14-22

"Na Elíšovi spočinul Duch!"
- opakují sborem proročtí žáci z Jericha - a my se k nim dnes - na HodBí svatodušní sborem připojujeme:
- neboť Hod Bí SvD je hodem vděčnosti - vděčnosti, že nemusíme jen volat "přijď již, přijď DS," - ale že ten Duch na člověku spočine. Když je opravdovými Bími svědky ohlášen a zaslíben - tak také přichází. Vysvobozuje víru z úzkostí i očišťuje od předsudků. Léčí mocí spásy. Až podnes.
- přišel k učedníkům, ktým ho slíbil Ježíš, ten umlčovaný a přec živý svědek živého Boha
- a přišel k Elíšovi - když ho opustil jeho mistr - prorok Elijáš.

- a když Duch Bí na někom spočine a zavěje - vstane jak známo z mrtvých naděje. A proto sledujme příběh Elíši - právě jako toho, na němž DuchBí spočinul:
- Elíša jediný nese v dnes příběhu jméno. Neznamená nic menšího než: Můj-B- je-spása. Vysvobození a záchrana. Dar naděje, Vysvobození od pověr. Vyléčení životní bezperspektivnosti.
A spása, to je program, k němuž se s náramnou chutí vrací Duch Bí. Obživuje - jednou jako životodárné dýchání z úst do úst (nebo od srdce k srdci) - jindy jako slovo, na něž spolehneš - a ono se ukáže jako to pravé slovo v pravý čas.
Proto právě ten, o němž hned na začátku evangelijního vyprávění vyzpěvují "dnes se vám narodil Spasitel", slíbuje Ducha Bího všem, kdo jen trochu o jeho dílo spásy nějak zavadí, a dají se jím zaujmout.
Takhle jsme tu dnes: jako ti, kdo jsme nějak o dílo spásy zavadili - a dali se jím zaujmout:
- s čím nám ten Duch spásy z toho příběhu zavěje?

Když Elíša zdvihnul plášť,
který v poušti zanechal jeho nanebevzatý mistr Elijáš - tak nepřebral jen "štafetu", úkol a prorocké poslání po Eliášovi
- on teď jedná jako ten, na němž spočinul dvojnásobný díl Ducha Elijášova.
- ano, jeho mistr a předchůdce je pryč. Ale to, oč zápasil, síla, z níž čerpal - s ním nevyvanulo. Duch hospodinovské opravdovosti - duch, který obdařuje svobodou a nadějí - ten spočinul i na něm.
Proto ten příběh pokračuje, tak jak pokračuje:
- když se Elíša ocitl před Jordánem - rozdělil jeho vody: jako znamení - tak jako byl živý B s Mojžíšem na cestě ke svobodě z Egypta - a tak jako byl krok za krokem s Jošuou, díky němuž byli Izraelci za vodou-
- tak je teď s Elíšou. S ním, v jeho slovech, v jeho rozhodnutích a činech, v jeho příběhu - je teď s vámi živý B. Skrze něj vane duch, který v srdci uprostraní víře právě v tohoto Ba.

Jak na to zareagují ostatní?
- proročtí žáci mají jasno: Jdem hledat Elijášovo tělo, nebo aspoň ostatky. Nám nestačí Duch Mistra, který vysvobozoval z pohanství, otevíral zdroje života. My na něj chcem mít hmatatelnou památku.
- jenže byť si to jsou proročtí žáci, kteří by měli mít vhled do záležitostí svých prorockých učitelů, mluví z nich pověra: - pověra, ktá se upíná na posvátný kousek - zposvátněný lidským rozhodnutím: tohle to je to pravé Boží:
- tehdy tělo Elijáše - nebo aspoň klobouk, zavátý do křoví.
- dneska... kámen z studánky, amulet, sůl z Mrtvého moře_ cokoli, co jsme sami (třeba i v dobré víře, jako ti kdo to myslí upřímně) obdařili nimbem nadpozemskosti a nekritizovatelnosti - třeba i vlastní tradice... nebo "Hašek- je-bůh". Karel IV - největší sběratel ostatků - jako by měl právě tohle náboženské vychování...

Co na tohle pobožnůstkářství odpoví Elíša? - ten, ktý přináší Bí záchranu a naději - skutečnou záchranu a skutečnou naději, ktá obstojí, i když se všechny posvátné památky a památníčky rozpadnou a prach, ukážou svou neúčinost, vyjeví svou směšnost a ještě víc směšnost těch, kdo na ně spoléhají...?
- Nikam nechoďte!, napomíná. Je to marné hledání. Tudy pro vás cesta víry nevede.
- ano, vypadá to jako nábožné rozhodnutí, ale je to slepá ulička. Tak, jak mnohá rozhodnutí, rituály, skutky a putování bývají. Tehdy, a až dodnes.

Však se to také třetího dne ukázalo. Když přišli třetího dne s prázdnýma rukama k Elíšovi - jen jim suše odpověděl - copak jsem vám to neříkal? že tohle putování za odvátým Božím mužem - nebo aspoň nábskými pozůstatky či jeho kloboukem ve křoví je zbytečně vynaložená energie?
Kdo chce mít v ruce nějaký artefakt, upomínající na slavné doby našich mistrů - ať už jsou to třísky či hřeby z kříže, nehty mučedníků nebo třeba busta mistra Jana - ten se míjí s tím, proč se o nich vyprávíme, proč si takové zápasy připomínáme.

- míjejí se takhle i další zájemci o Elíšovo působení? (2. reakce)
- pokud vás to doteď nebavilo - nebo vám to připomínalo jen nějaké fantazie, - nevadí, protože teprve teď přichází na řadu to hlavní. To hlavní o tom, na němž spočinul Du Bí. Poslouchejte, co přináší svému lidu - i světu kolem:

Elíšovi vstříc vycházejí radní a starší města Jericha.
Jericho bylo zvláštní město. Představovalo jakousi opevněnou bránu do zaslíbené země - která měla zabránit dětem Bím vstoupit do země dobré a prostorné.
Jozue ho jak známo porazil: dolů hradby padají. "Trubky, pozouny, vuvuzely, hradby Jericha zmizely," zpívali jsme s dětmi.
Ale ten vzdor vůči Bohu svobody a života jako by se tu vpil do země - a otrávil samotné prameny vod!
- máme tu proklatě zlou vodu, naříká jerišské staršovstvo. Když s ní zalejeme, země nerodí - a když se jí napijí naše ženy, také neporodí, byť třeba i úspěšně počaly.
- ta zlá "nepitná" voda, co není zdrojem života, ale neplodnosti a smrti, značí: - je to tady všude dokola něčím zamořené - nečím, co dokázalo pokazit i ty nejkrásnější Bí dary..

- ten zvláštní protiklad - je to tu "dobré k pobývání - ale čerpáme a pijeme jen zlou vodu - může ale odrážet též stav, kdy dobré dary zaslíbené země ničíme sami
- svou nevírou, že ještě něco v našem životě a tomhle světě zmůžou. A tím, že nerespektujeme hodnoty, o něž jde Hu - ale skutečně vážně berem všelijaké pahodnoty.
Pramen žití zamořila oddanost bohům strachu, nenávisti, nenasytnosti či kariérismu. A k tomu zoufalství, hořkost a beznaděj, neochota či neschopnost to změnit.

Co s tím udělá Elíša?
Od proroka bychom čekali, že začne nadávat - vy jste to tady ale zaneřádili!
- jenže Elíša řekne něco jiného: doneste mi sůl a nový, nepoužitý hrnec.
Nebude s ním provozovat žádné hrnečku vař - ale naznačuje - teď je načase začít znova. Novou kapitolu, neotrávenou vaším starým nádobíčkem.
Pěkné je, že mu ti jerišští bratři a sestry věří - i když do studně s vodou smrti sype sůl. Nelamentují - teď už se to nebude dát pít vůbec! - ale čekají, co z toho bude.
- a sůl jako by tu vodu smrti dezinfikovala. Jakoby od základu zničila bakterie nevěry - nenávisti - sprostého starání je o sebe - nelásky a neodpouštění... A nejvíc ze všeho hořkost, kterou jsme opevnili své srdce proti Bím darům Hořkost beznaděje a nevíry.
Čím to je? Elíša nesype sůl do ran - ani do pitné vody, aby ji učinil nepitnou trvale - ale obnovuje smlouvu. Když je "smlouva potvrzená solí, - pak je "provždy platná před Hospodinem pro tebe i pro tvé potomstvo."
Elíša ten otrávený pramen v zemi zaslíbené uzdravuje tím - že obnovuje smlouvu.
Svým slovem - kázáním u pramene - obnovuje důvěru, že H je věrný.
Obnovuje vztah k Hu - a především důvěru - že co on jednou slíbil - také dotáhne do konce. A nás přitom nevynechá.

Když Duch zavěje dostane se především ke slovu spása našeho Boha. Elíša. Ježíš.
Tohoto ducha slibuje a dává.
A my ho smíme slyšet vanout z každého slova a situace, díky kterým zas začínáme věřit: I když my jsme nevěrní - on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.
Amen.

2 Kr 2,14-22 Vl,Bn SvD 15.5.16
In: Laskavě ses kdysi He projevoval k zemi své, umožnil jsi návrat Jákobovi. Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryl jsi všeliký hřích jejich. Zdali ty nás zase neobživíš, tak aby lid tvůj radoval se v tobě? Ukaž nám, He, milosrdenství své a spasení své dej nám. AMEN. (Ž 85,2n.7n)
PÍSEŇ 85
MODLITBA
Radujeme se a veselíme z tvých darů, Pane. Nenecháváš svůj lid, aby si vystačil jen s tím, co si dokáže obstarat a zařídit sám. Jsi s námi na naší cestě. Otvíráš studni života. Občerstvuješ. Prorážíš temnotu našich beznadějí. Ukazuješ tento svět jako místo, na němž ti záleží. Posíláš své svědky, necháváš vyprávět příběhy spásy. Vždy znovu dáváš povstat a prázdné ruce naplňuješ svými dary. Děkujeme, že to dnes, na hod svatého Ducha, smíme slavit, připomínat si i očekávat.
Možná nás naplňuje hořkost, možná tíží trápení, s nímž si nevíme rady, možná bere chuť k životu víry zjištění, jak málo lidí kolem nás tvé dílo oslovuje. Postav tedy před oči příběh svého Syna a svého Ducha - a znovu nás pro jeho sílu a nadějnost zaujmi. Amen.
Píseň s dětmi NP 59 (Krok za krokem)
Slovo k dětem
1. čtení Ř 8,1-6.11
Píseň 372,1.8-9
kázání
Píseň 614
CONFITEOR
Před tebe předstupujeme Pane se vším, co otravuje a zamořuje naše žití. Se svou životní hořkostí. S tím, jak málo věříme, že tvé milosrdenství a vysvobození v našem světě něco zmůže. S tím, jak se přizpůsobujeme maloměšťácké přikrčenosti, předsudkům vůči lidem cizím. Zatemňujeme obzory, které ty svým příběhem spásy otevíráš. A pak i naše životy i místo, kde žijeme, otravuje nedůvěra, přestrašenost, lidství pod míru, vypočítavost, nenávist.
Před tebou, svatý Bože, Otče Jka, vyznáváme své viny.
"..." VYZNÁVÁME
Ty však jsi věrný. Poslal jsi svého Krista, aby obnovil porušenou smlouvu. Mocí milosti a záchrany jsi přemohl lidskou pýhu a nenávist - když jsi mu dal povstat z mrtvých. Posíláš svého Ducha, aby naše žití otvíral právě této tvé záchraně, záchraně i pro nás.
Uzdravující moci tvé milosti a spásy věříme. "..." VĚŘÍME
A jako ti, kdo se s důvěrou otevřeli uzdravující moci Ducha, pusťme léčivé dílo Bího odpuštění v Kristu i do svých vztahů mezi sebou a k lidem kolem sebe. Přiznejme se k tomu hlasitým: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME. "..."
Slovo milosti Ř 8,15nn
Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi.
Pozdrav pokoje
PÍSEŇ NP 683
Preface
Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, abychom ti vždy a všude vzdávali díky. Neboť ty nedovolíš, aby náš život určovala hořkost ani beznaděj. O letnicích jsi dovršil dílo vykoupení a zmocnil jsi učedníky k otevřenosti a službě v tomto světě. Sesíláš Ducha nového žití, obnovy a naděje. V něm tě lidé nacházejí, v něm tě vyznávají všechny národy a jazyky a spolu se zástupem pozemských i nebeských svědků zpívají píseň o tvé slávě
Svatý svatý svatý H zástupů, plná jest všecka země slávy jeho. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech
Ustanovení Večeře Páně (1K 11)
- Pán Jš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb - a díky činiv - lámal - a řekl: VEZMĚTE, JEZTE - to jest tělo mé, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.
Takž i KALICH - když povečeřel - řka: TENTO KALICH je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete - na mou památku.
Prosba o Ducha svatého
Vzkříšeným Pane, Duch od tebe ať vane nad těmito dary i v našich srdcích - aby se nám dary tvého stolu staly ujištěním o tvé blízkosti, stvořily v srdci naději a radost a obnovily chuť k službě tvé věci i vytrvalé vyhlížení tvého Kí, dokud ty sám nepřijdeš. Amen
Pozvání
A Duch i nevěsta praví: PŘIJĎ! A kdokoli to slyší, ať řekne PŘIJĎ! Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (Zjevení 22, 17)
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
PÍSEŇ Vysluhování: 399
Modlitba
Náš Pane - děkujeme, že jsi nás opět ujistil svou blízkostí. Chválíme tě, že tu nejsme sami, vydáni na pospas všemu, co jinak tíží a zotročuje lidský život. Děkujeme, že nás povoláváš k naději a následování. Ty sám nás provázej, ať i skrze náš žt prozařuje do tohoto světa sláva tvého království. AMEN
Propouštění
Ex 15,26 Já jsem Hospodin, já tě uzdravuji."
PÍSEŇ 649
Ohlášení
Přímluvy
Poslání 2Tm 2,11-13
Požehnání Žd 13,20-21
A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Píseň 421