Jak Elíšovi vzali mistra. 2. Královská 2,1-15

Když putujeme od velikonoc dál, dostáváme se k příběhům o nanebevzetí. Ježíš podle novozákonních vypravěčů evangelijního příběhu potkával své učedníky jako živý vzkříšený Pán 40 dní - a pak byl od nich vzat. A podobně je učedníku Elíšovi vzat jeho mistr Elijáš.

Co to je, to nanebevzetí?
Pohádka ze starých časů? Zázrak, který se maluje do kupolí barokních kostelů, aby povzbuzoval iluzi, že tady se (jak v nějaké vesmírné lodi) vznášíme k nebi? Nebo jen ukázka náboženského bulváru, jemuž se rozumně uvažující člověk může leda vysmát?
Odpověď hledejme ne v bujných lidských představách, ale ve střízlivém čtení textu: "I stalo se, když si bral Hospodin Elijáše k sobě." Nebe není ten prostor nad obláčky, ale místo, kde je člověk blízko Bohu. Ne z vlastního přičinění - ale nenadále.
Elíša - jako prorocký žák - následuje věrně svého prorockého mistra na jeho cestě - a proto se namane i k tomu, kdy si Hospodin bere Elijáše k sobě. Tím, že ho bere k sobě - se přiznává k jeho celoživotnímu zápasu. Od Izraele, své církve, Elijáš žádnou medaili za zásluhy nedostal. Byl to pro ně provokatér, který je nepřestal otravovat. Přivandrovalec, kterého král nazýval nepřítelem národa - a kterého hleděli umlčet i násilím. Boží dílo uprostřed Izraele - i celého světa - se odvíjelo na uzoučké stezce Elijášovy věrné služby.

Kam a kudy Elijáš s Elíšou jdou?
Nebudem teď jezdit prstem po mapě - ale připomenem si - co místo, to krásné vyprávění v příbězích Zástupu: V Gilgálu stál památník, který připomínal vstup Izraele do zaslíbené země (o tom příští neděli s dětmi). V Bét-El snil utíkající Jákob uslyšel - nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Jericho - to porazil Jozue, jak podnes děti rády zpívají - a Jordán, ten se před Izraelem zastavil a rozevřel, když končilo jejich putování do zaslíbené země.
Elijáš následován vytrvale Elíšou - jakoby procházel příběhem o Bím lidu v zaslíbené zemi nazpátek - až tam, kde to začalo - k Jordánu. A otevřeným Jordánem odešel PRYČ - ven ze zaslíbené země - pryč do pouště. Jenže - když vyjdeš z příběhů proroků - a přejdeš Jordán - nevyjdeš do prázdna - ale vejdeš do pouště - kterou připutoval Mojžíš: Tam někde, v poušti, na druhém břehu řeky - skončil své poslání. Když se teď Elijáš vrací proti proudu času - přes proud Jordánu - vlastně mu podává ruku. Prý chodili s Bohem tak důsledně, že si je B vzal k sobě. Nikde nenajdeš jejich hrob.
Jedno dítě v NŠ to prý vyjádřilo takhle: šli a povídali si s PBem a tak se o těch Božích věcech zapovídali - že si nevšimli, kam až došli - a najednou se ocitli u PBa doma... a tak PB povídá, když už jsi tady, tak tady zůstaň.

Mojžíš i Elijáš vedli s Hem rozhovor opravdu intenzivní - a zápasili uprostřed o jeho cestu, i když by to leckdo jiný už dávno vzdal. A tak, když byli na konci, nechal si je H rovnou u sebe. Teď jakoby se příběhy těch dvou potkaly. A z Elijášových příběhů se stal tím pádem další právoplatný kus příběhů o BOhu a člověku. A když jsme u toho, tak proto abychom důvěřovali: na ty jejich příběhy a zápasy můžeme ještě dneska spoléhat.
Ty i nám ukazují - kudy vede (a kudy nevede) Bí cesta v tomhle světě.

Těm, které si Hospodin vzal k sobě, se nedá chodit na hrob. Na ty se nedá planě vzpomínat. Jejich zvěst - zůstává živou výzvou, které je potřeba se vždy znova vystavit. Vážně, s respektem i důvěrou. Proto ten příběh ani my ani Elíša nesledujeme jako senzační historku, kterou přetřásají po hospodách i na sociálních sítích - ale sledujeme ho s bázní a úžasem. Mlčte! přikazuje Elíša žákům z prorockých škol v jednotlivých místech, kudy procházejí. Teď není chvíle rozebírat, co se děje - teď je chvíle následovat. Bez komentářů a připomínek. Ty mohou přijít potom.

Jednu otázku je však teď třeba položit: Zůstane Elíša sám? Jak na tom bude, až bude od něj jeho mistr vzat? Stane se Elijášův rozhovor s Hem - i jeho zápas o Bí věc uzavřenou minulostí? A co Elíša? Když zůstane bez mistra, zůstane bez jeho inspirativní posily, bez duchovní výbavy, z níž mohl doposud čerpat? Jak na tom bude dál? A koneckonců - jak na tom zůstáváme my, jejichž Mistr byl - podle Písem též vzat k Bohu - jak právě povelikonoční zvěst připomíná?

Elíša má strach zůstat bez svého mistra. Nespustím se tě!, opakuje 3x jako odpověď na výzvu, aby se držel zpátky. Ale než je od něj jeho mistr vzat, slyší nečekanou nabídku: Požádej, co mám pro tebe učinit - než budu od tebe vzat. Od toho, který ukončil svou misi, toho smíme hodně očekávat. Ne suvenýr na rozloučenou - ale jeho ducha: Ducha naděje, vytrvalosti, a pravdivého svědectví - o Bí cestě tímto světem. Elíša chce dostat toho Ducha dvojnásobný díl. Jako svědectví, že Bí dílo v čase neslábne, nevyčerpává se, nevyduchne. Že ten Duch tvořící svobodu a ochotu sloužit pravdě může zadout klidně i s dvojnásobnou silou.

Nesnadnou věc žádáš, odpovídá Elijáš (tak trochu jako v pohádce), ale pokud budeš svědkem toho, jak mě od tebe budou brát - stane se, oč jsi žádal. To je tedy důvod, proč se stane Elíša svědkem nanebevzetí. Ne jako divák, který o tom pak na potkání vykládá - ale protože se smí dočkat odpovědi na svou odvážnou důvěru - že Bí dílo nekončí se svědkem, který ukončil své poslání - ale když Duch Bí zavěje - může vesele pokračovat dál.

Otče, vozataji! - bude přitom s bázní a pokorou volat.
- a ten výkřik, to je zároveň krédo: vyznává -ten, jehož vůdcové Bího lidu nebrali ani trochu vážně - hlavně ti, co se vozili v panských vozech a nechali oslavovat jako vůdcové Izraele - to je ten pravý. Jeho slov je třeba se držet, hlasu tichému a jemnému naslouchat.

Někdo se možná hlásí s připomínkou, že by bylo užitečné blíže popsat, jakýmže to dopravním prostředkem Elijáš odcestoval. Jenže jak už to v těchto příbězích bývá, tohle není předloha akčního fantastického filmu - ale spíš se tady počítá s posluchači řádně proškolenými v Písmu: A takoví si třeba vzpomenou, že z BOUŘNého VICHRu promluvil k Jobovi HOspodin - aby ukončil nekonečný proud jeho otázek. A oheň z nebe plál - když H povolal Mojžíše - aby byl svědkem vysvobození - a když vedl svůj lid mořem a pouští až do zaslíbené země. Teď si bere k sobě Elijáše, ale vy naslouchejte, kudy ten příběh poběží dál.

Proto je teď důležité - co udělá Elíša? Kam se vydá? Bude hledět do nebe? Sedne si na bobek a bude vyhlížet, až i jej odvezou z bíd a strázní a nekonečných zápasů Bích svědků v tomto světě? - postaví tam kapličku... a začne vybírat vstupné od zájemců o tenhle zázrak? Nebo si počká, až to přijedou natočit reportáž takoví ti reportéři, co se do redakce nesmějí vrátit aspoň bez jedné senzace?

Elíša trhá vlastní roucho na dvě půle: jakoby volal, Pane nejsem hoden, ale řekni jen slovo - a dostane se mi pověření: A pak zdvihne Elijášův plášť - a přes Jordán se vrací do své země. Do té země a do té církve, kde ještě pořád kralují vládci oddaní vzývání moci, pyšně nadutí ve své soběstřednosti - nikoli pokorní posluchači hlasu tichého a jemného. Ale když se před nám rozestoupí vody Jordánu - je to svědectví - pohleďte, ten kalný proud, který hrozí sebrat každému jeho naději - ten před Elíšou musí ustoupit. Neboť s ním je teď živý Bůh.

My ten příběh posloucháme zároveň jako učedníci Ježíšovi. Jako učedníci toho mistra, který vedl svou tichou rozmluvu s Mojžíšem a Elijášem na hoře proměnění - kde od těch dvou vlastně přebíral štafetový kolík jejich poslání - jejich úzké cesty - a zejména Elijášových zápasů a osamělosti. I jeho cesta - ta cesta kříže - má budoucnost. Ne proto, že by ho uznávaly davy - ale protože tak Bůh rozhodl. Když mu dal zvítězit - když ho vzal k sobě.

Nenechal nás - ten nanebevzatý svědek Boží - dovršitel Mojžíšových a Elijášových zápasů - Ježíš - v tomhle světě samotné. Inspiruje všemi těmi příběhy - kudy jít po jeho cestě - a kudy si s ním jako živým Pánem povídat. A vždycky, když nám připadá, že to nemá budoucnost - a nebo, že po té cestě jdem už dávno sami - zdraví nás - a hostí u svého stolu.

Díky, Pane, že jsme tu nezůstali jen s očima pro pláč a prázdným rukama - díky za příběhy a pozvání hlasu tichého a jemného - díky, že máš pro nás místo u svého stolu. Amen.

2Kr 2,1-15 Vl,Bn 24.4.16
In: Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje?” - Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Mi 6,6nn)
Píseň 24,1-3
Modlitba
Hospodine, před tvou tvář nejde předstoupit jen tak, se suverenitou lidí naučených, jak se předvést. Potřebujeme uslyšet tvé pozvání, slyšet, že o nás stojíš. Děkujeme, že k tobě smíme přicházet jako ti, kterés’ ty pozval. Děkujeme za svědectví těch, kteří tvému pozvání sloužili - často až do roztrhání těla.
Prosíme o tvého Ducha. Ať nám znovu připomene, že na cestě s tebou a za tebou máme své místo. Že nás tu chceš mít - a že nás k tmu i tvůj Kristus posiluje u svého stolu.
Buď s námi a smiluj se nad námi. Amen
Píseň s dětmi: Krok za krokem NP 59
Slovo k dětem (Jana T)
1. čtení Lk 9,18-22.28-35
Píseň 434,1-5
kázání
Píseň NP 20
CONFITEOR
Ztišme se před naším Pánem a v tichosti srdcí vyznávejme :
Náš Pane, předkládáme teď před tebe svou zbloudilost, neochotu následovat tě, neschopnost dosvědčovat tvé dílo pro tento svět. Místo co bychom poslouchali hlas pravdy, řídíme se názory, které panují kolem nás. Tvé dílo chceme utvářet podle toho, co je dobré pro nás a podle nás.
Nejsme tvým zvláštním lidem, v kterém bys mohl nalézat zalíbení. Před tebou, Bože vyznáváme svoje selhání, své viny, svou zbloudilost.
SaB - vyznejme to hlasitě: VYZNÁVÁME “...”
Ty však i pro nás dáváš zaznívat hlasu pravdy a naděje. Příběh tvého Syna ujišťuje o tvém odpuštění - i o tom, že s námi počítáš a máš pro nás i mnohé další místo ve své blízkosti. Věříme, že nás Kristus vysvobozuje z pout modlářství, sobectví a beznaděje.
BaS, vyznejme svou důvěru hlasitým VĚŘÍME “....”
Protože nás Kristus obdarovává odpuštěním, i my můžeme žít v nových, svobodných vztazích s druhými lidmi. vyznejme to hlasitě - PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME “...”
Slovo milosti (podle Mi 7,18nn)
Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrváváš ve svém hněvu, neboť sis oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituješ, rozšlapeš naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny naše hříchy, prokážeš věrnost a milosrdenství, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům. Amen
Pozdrav pokoje:
Na znamení ochoty sdílet s druhými Hospodinovo milosrdenství, pozdravme se pozdravením pokoje.
PÍSEŇ - 355
USTANOVENÍ - podle Lk 22,14nn
A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
Epikleze
I nám sešli Ducha, který zahání každou beznaděj a otevírá srdce pro zvěst tvé očistné pravdy a věrnosti. Tak z nás utvoř u svého stolu společenství následovníků, kteří se s novou důvěrou vydávají za tebou a s radostí vítají tvé přicházející království. Ve tvém jménu, JKe, společně prosíme
OTČE NÁŠ...
POZVÁNÍ
Vzhůru! Všichni kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! (Iz 55)
Vysluhování PÍSEŇ 399
MODLITBA:
Pane Ježíši Kriste, i pro nás lámeš chléb a podáváš nám svůj kalich, abys nám dosvědčil blízkost Božího království. Děkujeme, že nám to u svého stolu živě připomněl, že zaháníš naši beznaděj, únavu i zahořklost. Prosíme, ať dary tvé posily nepřijímáme nadarmo. Duch svatý ať nám otevírá oči, abychom rozeznali, od čeho se odvrátit - a kudy tě věrně a s radostí následovat - dokud ty sám nepřijdeš. Amen
PROPOUŠTĚNÍ
Blahoslavení, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uzří Boha.
Jděte v pokoji!
Píseň: 434,8
Ohlášení
Přímluvy - EZD 621 (Zjev svoji slávu)
Poslání Ko 2,6-10a
Požehnání Žd 13,20-21
A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Píseň 353,5