Objevit sílu slitování. Exodus 33 a 34. Výroční sborové shromáždění

Už jste byli na svatbě? Co se vám na ní hodně líbilo? Pamatujete si, co říkal ženich nevěstě a co nevěsta ženichovi? Udělalo to radost? Kdo plakal dojetím?
A teď si představte, že rovnou ze svatby by ženich nebo nevěsta utekli za někým jiným - milencem či milenkou... Co by asi zrazený ženich či zrazená nevěsta udělali?
(Nechte děti, ať se do situace vžijí - a vymýšlejí “tresty”..., odplaty.
- měl by někdo chuť takto poničený vztah napravovat?
- dá se s tím vůbec něco dělat?

(1. Mojžíš zjišťuje, že příběh Izraele je v troskách)
Takhle hrozně bylo Mojžíšovi. Nevěděl, má-li brečet nebo zuřit. Došlo vůbec jeho lidu, co to udělali za hrůzu, když prohlásili za svého boha zlatého býčka? Došlo jim, jak strašně urazili Hospodina? Vždyť to je, jak kdyby nevěsta ještě během svatby utekla od svého manžela za nějakým přihlouplým hezounkem, který jde zrovna okolo! Tohle oni, vyvolený a milovaný Hospodinův lid, vypiplávaný na cestě vysvobození, teď udělali Hospodinu. Takhle moc - a takhle hloupě porušili svazek se svým Bohem.

Mojžíšovi bylo jasné, tohle nedokážeme napravit sami. A tak se modlil - a přitom dal v sázku svou kůži i své postavení:
Jestli to chceš s námi skončit, nepočítej ani se mnou, Pane Bože. Buď půjdu já spolu s lidem, který jsi tak nádherně vysvobodil z toho hrozného otroctví. Ale jestli nechceš ten lid, který tě teď - tím zlatým býčkem - tak zradil a naštval - nepočítej ani se mnou. Vyber si.

(2. Mojžíš sází na slitování)
Z Mojžíše mluví veliká odvaha, skoro drzost. Ale není to drzost rozmazleného spratka. Je to odvaha muže, který toho sám hodně zažil. Sám kdysi, ještě v Egyptě, marně a neúspěšně zápasil o svobodu pro své bratry. A když tu svobodu teď dostali, věří - ten Bůh, který nám ji dal - to není nelítostný soudce. V něm musí být něco víc. Láska a slitování, jako když se matka slitovává nad svým neposlušným dítětem. I když na tu lásku ani trochu nemáme nárok - protože jsme národ hloupých modlářů - já na ni teď všechno vsadím. To je naše jediná šance.

Hospodin ho ale v té chvíli zpražil: "Dobrá, Mojžíši, budem dál pokračovat v tomhle příběhu. Půjdete dál do zaslíbené země. Ale já už s vámi jít nemůžu. Vždyť jste jak přihlouplá děcka, která jen provokují, vymýšlejí nesmysly. A nebo jak nevěsta, která jen přemýšlí, jak podrazit svého milujícího manžela. Za chvíli zas tvůj lid vyvede nějaký průšvih, a já bych je musel zaslouženě všechny potrestat. Radši jděte sami, pošlu s vámi nějakého toho anděla Páně. Zkrátka, dáme si od sebe na chvíli pokoj. Už se nebude zpívat Vzpomeň jen, že cestou oheň plál. Vždyť tu vaši špínu a nevěru by můj svatý oheň musel spálit!"

(3. Stánek setkávání aneb rozhovor pokračuje)
Mojžíš tedy kousek od tábořiště vyvoleného lidu nechal postavit stánek setkávání. Sloup ohnivý a oblakový, to zvláštní znamení, že Hospodin jde před námi - se teď objevoval pouze tam. A Mojžíš tam pokračoval ve svém odvážném rozhovoru.
Když jsi mne kdysi volal, abych tvůj lid vyvedl z Egypta, vůbec se mi nechtělo. Slíbil jsi tehdy - já budu s tebou. A tuhle blízkost poznáte právě na cestě vysvobození.
Teď mám, Hospodine trochu podezření, že dál se moc nechce tobě. Ano, provedli jsme hroznou věc. Ale jít dál bez tebe, bez tvé blízkosti, to nejde. To raději zůstaneme tady. Ale já věřím, že tvé slitování je silnější, než trest, který si zasloužíme - i než průšvihy, které ještě na té cestě do zaslíbené země vyrobíme.

Jenže, jak jinak to slitování poznáme, než že se vydáš na další cestu uprostřed nás? A jak jinak to poznají všichni ti pohani, že jsi Bůh plný slitování, když ty sám se s námi na další cestu nevydáš?

- Máš pravdu, Mojžíši, a moc rád jsem to od tebe slyšel, odpověděl Hospodin. Jdu s vámi. A ještě poznáš, že k slitování mám blíž daleko spíš než k spravedlivému odplácení a trestání.

(4. u mne je místo)
A tehdy se Mojžíš odvážil něčeho, čeho se před ním nikdo neodvážil, a pokud ano, nedopadlo to nikdy dobře:
- Hospodine, dej mi spatřit svou slávu. Ukaž mi, že to moje nejasné tušení, jaký jsi, je doopravdická pravda. Vezmi mne ze světa lidí - do své blízkosti. Ukaž mi, že to, v co doufám v nejtajnějších záhybech svého srdce, doopravdy platí. Ukaž mi svou slávu...
Tohle je příliš. Na to žádný člověk nemá nárok, ani Mojžíš. A přece jako by v té chvíli přeběhl po Boží tváři úsměv.
Jakoby se ta modlitba Hospodinu líbila - a on ji chtěl vyslyšet.

Víš, Mojžíši, tohle nejde. Určitě ne tak, jak ty si to představuješ a přeješ. Ale - u mne je přece místo. Skryji tě já sám do skalní rozsedliny, - a až budu přecházet okolo, zakryji tě já sám svou rukou, aby tě nesežehla má sláva a svatost.
U Hospodina je místo, slyší Mojžíš - a to je pro něj nejdůležitější. To, v co doufal - že to co sami zničili - přece nějak může být napraveno - nebyly jen jeho marné představy. Jeho důvěra, že Bůh je slitovný a milosrdný, má opodstatnění. Mají místo v Božím srdci. Nejen on - ale spolu s ním i jeho lid.

(5. Hospodin je Bůh plný slitování!)
Časně ráno pak vystoupil na horu. Nesl nové kamenné desky. Hospodin tam byl s ním. Jinak, než si to Mojžíš přál. Místo toho, aby uviděl - uslyšel, kdo Hospodin opravdu je:
Smilovávám se, nad kým smilovávám, a slitovávám nad kým slitovávám!!! - uslyšel přitom Mojžíš, a bylo to to nejdůležitější. Hospodin je Bůh plný slitování! Mají novou šanci. Tudy vede cesta dál - cesta z jejich veliké viny a nevěry! Cesta do zaslíbené země! Hurá!

(6. Zvláštní lid!)
Víte - kde je to MÍSTO? Tam, kde se ohlašuje: Hospodin je Bůh plný slitování! Máte novou šanci.
Od toho jsme tu jako sbor - aby tu takhle lidi poznávali PBa: “Zde každý místo své má”.
- a zvlášť ten, kdo potřebuje SLITOVÁNÍ. Jako odpuštění - nebo jako šanci začít znova, když nemá kde bezpečně spočinout. Proto nás tu chce Hospodin - B věrný nevěrnému Izraeli - Otec JKa - mít i nás.
Amen.

Ex 33 a 34. VSS 6.4.2016
Přivítání
In: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Píseň 638
Modlitba
Vytvořils nás jako svůj lid, Pane, abychom se vděčně ozývali a zpívali ti své “díky”. A my děkujeme a dobrořečíme. Děkujeme za toto společenství, kde se potkáváme s poselstvím o tvém slitování a darech naděje a víry. Děkujeme za opakované ujištění o tvé věrnosti - jak zní z poselství Písma i u Kristova stolu. Děkujeme, že svůj život můžeme založit na tom, jak člověka vidíš ty - a ne na módách a fámách a pověrách či předsudcích této doby. Děkujeme, že pozvedáš slabé, napomínáš pyšné, stojíš při ztracených a bereš půdu pod nohama samospravedlivým a sebejistým. Děkujeme, že se nám v příběhu svého Syna stáváš cestou, pravdou a životem - i když tomu nedůvěřujeme. I dnes oslav své jméno.
Otčenáš
Píseň s dětmi NP 27
Slovo k dětem
Co děláte, když provedete něco zlého. Schováváte se? Máte strach? Pomůže to?
Můžeme se třeba schovat pod stůl... (nebo talár) a říkat si, co asi teď s námi bude? Jak to dopadne? Vyřešili jsme ten problém? Můžeme pod dekou zůstat napořád?
- Ani před Pánem Bohem se neschováváme pod deku, ale prosíme o jeho odpuštění. Věříme, že nám ho dá. A tuhle víru máme z příběhů jako je ten dnešní o Mojžíšovi.
1. čtení Ex 32,30-35 a Ex 33,7-11
Píseň 688
kázání
Píseň 553
Výroční sborové shromáždění
Přímluvy
- dík za Hospodinovo milosrdenství, které přesahuje obzory sboru a církve
- dík za odvahu víry, kterou prokázal Mojžíš
- prosba za ty, kdo nevědí, že Bůh je plný slitováním
- prosba za ty, kdo potřebují odpustit (patříme k nim také?)
Ohlášení
Píseň 408,1-4
Poslání
požehnání (Ex 34,6)
Píseň 500,5-6