Kde jsi byl, když jsem znovu tvořil ukřižovaného? Job 18,4. Neděle velikonoční

Tak, a je to tady. - třese se země - skály pukají - hroby otevírají... - a u toho jediného hrobu, na němž záleží - sedí Boží posel a vyřizuje šokující novinu: Není zde - byl vzkříšen!
- tak, a je to tady - a první posluchačky velikonočního kázání (vím, je to vůči nám mužům nepřejícné, ale chlapi se tou dobou opravdu ještě báli vystrčit nos) - potkávají tu zvěst totálně nepřipravené: - bez svátečního klobouku - bez zpěvníku a bible - bez naučeného bohoslužebného pořádku - bez modlitebny, kostela, či aspoň kapličky - mimo obvyklý čas bohoslužeb (protože tohle vše se děje jak známo až prvního dne po šabatu, dni svátečním)

Ano, za ta dlouhá staletí se na jitro prvního dne po sobotě nabalila spousta působivých a nádherných obřadů i náboženského balastu. Kdo absolvuje celou velikonoční liturgii včetně vigilie, ten má v nedělním jitře pocit, jakoby s tím zmrtvýchvstalým tak trochu vylézal z hrobu... Nicméně - když přicházíme k velikonočnímu poselství s těmi prvními posluchačkami - a sotva jinde je dnes naše místo - potkává nás ta událost - jako to, u čeho jsme nebyli. Odehrálo se to výhradně v Boží režii. Nejen navzdor lidské beznaději a pocitu totální Ježíšovy prohry (který si jdou potvrdit ty dvě Marie - oddané mrtvému mistru) - ale i mimo dosah i té sebebujnější náboženské představivosti.
Vpád téhle nepředstavitelné Boží jinakosti - naznačuje ve velikonočním příběhu otřásání země, která tu Boží přítomnost nemůže vydržet - i nebeský jas a běloba onoho nebeského velikonočního kazatele. A šok ze setkání s nedosažitelností toho, který tu byl při díle - prožívají i první posluchačky božíhodového evangelia. Padla na ně hrůza a úžas. Otřásající šok z téhle konfrontace. Šok ze zjištění - že Bůh, Otec toho ukřižovaného Ježíše - milovaného mistra - je úplně jiný, než si to člověk dokázal představit.

A právě tenhle otřásající zážitek z Hospodinovy jinakosti prožívá i Job - když ho po všech trápeních a nekonečných rozhovorech - oslovil Hospodin. Ze smrště. Jestli si mohl být Job doposud jistý aspoň svými ranami, svým utrpením (což je jistota, která se dokáže připomenout víc než citelně) - jestli si mohl být jistý tím, jak ho tíží nábožné pravdy, které na něj navalili jeho přátelé - teď už si nemůže být jist ani tím. Teď člověku odpovídá ten, který je jiný - jiný než si čk představoval na vrcholu svých úspěchů - i v hlubinách svého trápení a svíravých otázek.
"Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,…? Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně? Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil? Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno. Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?" Smršť otázek zaútočila na Joba. Otázek, na něž tazatel nečeká odpověď - ale které podobně jak zemětřesení a posel v palčivě bílém připomínají: - to nejvlastnější Hospodinovo dílo - tvoření nečekaného a nového - tvoření jako akt lásky a milosrdenství - to je něco, co se děje výhradně v Boží režii. Člověk u toho není ani náznakem.

Tenhle velikonoční odstup - to, jak ani jako Boží lid nejsme a nebudeme u toho, když se tvoří činy záchrany a naděje - to je slyšet už ze starozákonního velikonočního vyprávění. "Tolik různých pout, tolik závor v cestě brání - jen sám Bůh je umí rozlomit" - zpíváme výstižně o oné veliké noci, kdy Hospodin rozrážel smrtící okovy egyptského sevření. Vždyť děti Izraele seděly tehdy doma - a že se tam venku děje zásadní zlom, netušily ani náhodou.
A zrovna tak to platí o vzkříšení Kristově: V šesti dnech učinil B nebe a zemi - sedmého dne odpočinul - a pak osmého dne překvapivě ukázal, že ještě neodešel do důchodu. Vzkřísil Ježíše. Stvořil z ukřižovaného Ježíše - vzkříšeného Pána. A s ním stvořil novou naději.
Ovšem - když se děla naprosto nečekaná stvořitelská událost s tím posmívaným odmítaným, opuštěným a ukřižovaným mesiášem - jehož přátelé se v panice rozprchli jk ovce bez pastýře - když se děla ta zhola nečekaná událost, které z nedostatku slov říkáme zmrtvýchvstání - nebyli jsme u toho. Ani náznakem. Ani v nejtajnějším pomyšlení.

Člověk dnes rád zkouší (nebo aspoň sleduje, jak někdo zkouší) - kam dokáže proniknout. S napětím sledujeme, jak se pokoušejí ve speciálním vozidle nafilmovat oko uragánu... (abychom zůstali u té smrště). A lidé také podstupují nejrůznější rituály, aby je potkalo něco z hlubokých tajemství života. Ale tváří v tvář kázání z prvního dne po sobotě na tom vždycky budeme jak Job - když se potkává se svrchovaností a jinakostí Hospodinovou: Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Ono “byl vzkříšen” - to je událost, jež se odehrála právě takto. Nebyli jsme u toho. Neměli jsme a nemáme kapacitu s tím samozřejmě počítat. Zakalkulovat to do svých plánů, byť byly sebenábožnější.
Ale evangelium velikonočního jitra je dobrou zprávou i v tom, že hned vzápětí ujistí - to co se stalo totálně bez nás - se stalo PRO NÁS: - zasahuje svou energií do našeho života - dává nečekanou sílu - uvádí do požehnaného zmatku - když jsme strnuli neschopni pohybu i myšlenky - a staví znova na cestu víry. Proto ty ženy utíkají od hrobu, kde zaslechly tak nečekané poselství - otřesené - a zároveň plné radosti.

Utíkají - směrem, kterým je poslalo kázání velikonočního kazatele - a HLE JEŽÍŠ!! Ano - všimněme si - Ježíše potkávají tehdy, když uvěřily té neočekávaně stvořené možnosti. Kdyby zůstaly na hřbitově, plakaly, upravovaly hrob, nebo mávly nad andělovým kázáním rukou a šly domů - na Ježíše by nenarazily. Ale - protože v nich velikonoční evangelium stvořilo víru - a rozběhly se - a potkávají Ježíše.
"ZDRÁVY BUĎTE" - zní jim jeho pozdrav. Pozdrav - určený právě těm, kdo se rozběhli cestou naděje a víry. Pozdrav, který živí naději i činorodost těch, kdo uvěřili, líp než všechny vitamíny. Vždyť jsou to slova toho, který s námi chce pít nové víno ve svém království.
A od něj - svého Pána - slyší potvrzeno právě to slovo, které jim zaznělo u hrobu: "Nejprve JDĚTE - K UČEDNÍKŮM". Ale takhle to vlastně Ježíš neříká. Říká JDĚTE K BRATŘÍM MÝM. Ano - ti, co od něj utekli, co v něj přestali věřit, co ho zapřeli, co už od něj nic nečekají - to jsou (to jsme) - jeho bratři (a sestry, je teď nezbytné dodat). Ano - vzkříšený nás zdraví, hostí u svého stolu - a ty, nad kterými my jsme už možná zlomili hůl - (nebo prohlásili za mrtvé duše) nazývá svými bratry a sestrami - a NÁS za nimi posílá. (Určitě by tedy nebylo od věci - až budeme u VP - popřemýšlet i o tom, za kým takhle zajít či zaběhnout.)
A potom nás POSÍLÁ DO - GALILEJE. A to neznamená na turistickou pouť do svaté země - to znamená prostě - ven z kostela, ze shromáždění - za hradby církve, do světa - plného beznaděje, chátrání, neštěstí - jobovských zpráv - pocitu, že Pán Bůh to už všechno pustil z ruky a tady se roztahuje už jen smrt, chaos a beznaděj. A my se tam smíme rozběhnout - s důvěrou, že ani tam nezůstaneme sami - A na cestu si přibrat ještě jedno Jobovo vyznání, které teď - tváří v tvář jeho i našemu stvořiteli - dostalo úplně novou barvu: Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední nad prachem se postaví
Amen.

Neděle velikonoční ’16: Jb 38,4
In: Toto praví Hospodin, který razí cestu mořem, dravými vodami stezku, jenž přivádí vozbu i koně, vojsko a válenou moc i dokáže, že pospolu lehnou a nepovstanou - dohořeli, zhasli jako knot: Hle, činím něco docela nového, a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech. Amen (1K 15)
Píseň 667
Modlitba
Tobě buď chvála, Pane a Bože náš, který jsi vzkřísil svého Syna JKa, abychom v něm měli život. Dal jsi se poznat jako milosrdný a věrný Bůh, který nepřestává usilovat o obnovu člověka i celého stvoření. Kříž a vzkříšení našeho Spasitele jsou nám zárukou, že se k tobě smíme obracet i zprostřed smutku, pobloudilostí, když nás tíží selhání nebo sráží vlastní slabost. Nás, kteří zmateně pobíháme, místo co bychom tě s důvěrou následovali, teď tvoje velikonoční evangelium shromáždilo. Nechť tedy zní do našich srdcí i do celého světa zpráva o světle života navzdor temnotám smrti - o jasu naděje navzdor pošmourným beznadějím - o vykoupení ze všech našich malých i velkých otroctví a závislostí. Smiluj se nad námi - ty, který činíš veliké věci. Amen.
Slovo k dětem
S dětmi: Oheň plál NP 27
1. čtení Mt 28,1-10
Píseň Šly zrána NP
kázání Jb 38,1-13.16-21
Píseň 336
CONFITEOR:
V pokoře i s důvěrou vyznávejme:
Vyznáváme, náš Pane, že evangeliu nerozumíme jako svědectví o síle tvé stvořitelské obnovy. Trápí nás, jak lidské životy směřují ke smrti, jak lidská chamtivost rozvrací vztahy mezi lidmi a ničí krásu a bohatství tvého stvoření. Jsme zděšeni tím, kolikrát se vítězně projeví nenávist, fanatismus, podraznictví - ale nedokážeme tomu všemu čelit s nasazením svědků tvého vzkříšení. Tvé dílo pohřbíváme - místo co bychom z něj čerpali posilu. A pak nám zbývá úzkostlivost, pečování o sebe a zahořklost, život ve stínu smrti.
Před tebou, náš Pane, vyznáváme svoji beznaděj a vinu: - VYZNÁVÁME “....”
Ty sám však Pane, skrze vzkříšení ukřižovaného služebníka Ježíše tvoříš i pro nás novou naději a víru. Tak se dáváš poznat jako zachránce ze všeho, co dusí pravou lidskost. Tak umožňuješ žít ve svobodě dětí Božích.
BaS, vyznejme svou důvěru hlasitým - VĚŘÍME “...”
Protože nám JK daroval skutečné smíření - smíme se i my smířit se svými nepřáteli, odpouštět těm, kdo nám ublížili a mít naději pro ty, pro něž jsme ji ztratili.
Vyznejme to hlasitě: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME
Slovo milosti (Iz 1,18)
Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
POZDRAV POKOJE
Jako znamení, že přijímáme a sdílíme tyto tvůrčí odpouštějící činy našeho Pána, pozdravme se nyní pozdravením pokoje “...”
Píseň: 350,1-3
USTANOVENÍ - podle Mt
A když oni jedli vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: VEZMĚTE, JEZTE, TO JEST TĚLO MÉ.
A vzav KALICH - a díky činiv, dal jim, - řka: PÍTE Z TOHO VŠICHNI.
NEBO TO JEST KREV MÁ NOVÉ SMLOUVY, KTERÁŽ ZA MNOHÉ VYLÉVÁ SE NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ.
Ale pravím vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
OTČE NÁŠ...
Pozvání:
Haleluja. Kralovalť Pán-Bůh náš všemohoucí. Radujme se a veselme se a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova a manželka jeho připravila se. BLAHOSLAVENí, kteříž jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni
A tak již pojďte a přistupte.
Vysluhování - PÍSEŇ 397
MODLITBA
Veleben buď Bůh a Otec našeho Pána JKa, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Pane náš - děkujeme, že přicházíš doprostřed našeho života, abys nás obnovil mocí svého milosrdenství. I teď, u Kristova stolu, jsme směli zakusit, že přicházíš, abys obnovil vládu svobody, pravdy, naděje a spravedlnosti v našich srdcích, v našich vzájemných vztazích i v celém tvém světě. Tak z nás tvoříš svědky tvého díla a otevíráš náš život ke službě druhým. Za to vše přijmi náš dík. Amen.
PROPOUŠTĚNÍ:
- Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím, radujte se. Mírnost vaše známe buď všechněm lidem.
Jděte v pokoji
Píseň 341,5-6
Ohlášení
Přímluvná modlitba
Otevřel jsi, náš Pane, v tomto jitře novou cestu k budoucnosti tvého stvoření. Proto se modlíme za všechny, které minulost sevřela jako past i za ty, kdo nemohou dál.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Porazil jsi moc smrti - a proto tě prosíme za ty, jimž do života vpadla smrt - jako nemoc, projev nenávisti či jako nenadálé neštěstí.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Ujišťuješ svou blízkostí - a proto tě prosíme za všechny, kdo zůstali sami, uzavřeni v chladu, nemoci, cizotě a samotě, kdo se topí ve svých problémech
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Tvé evangelium dosvědčuje blízkost pokoje. Prosíme tedy za ty, kdo žijí na místě válečných konfliktů - kdo jsou vyháněni ze svých domovů, za běžence, mučené a týrané
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Vzkříšení Kristovo přináší smíření - proto prosíme za rozbité domovy, rozpadající se manželství - za znepřátelené národy, náboženství, státy a rasy.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Velikonoční evangelium tvoří nově tvůj lid - proto tě prosíme za křesťany a církve všech vyznání - za stálost tváří v tvář předsudkům - za novou víru pro ty kdo odpadli - i za citlivost vůči problémům těch, kdo nežijí v pokoji a dostatku jako my.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
AMEN
Poslání Fp 3,12-16
Požehnání
Milost našeho Pána JKa, láska Boží a přítomnost DS se všemi vámi. Amen.
Píseň 346

1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
2 “Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?
3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru?
6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,
7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?
8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,
10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata
11 a řekl: »Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!«
12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,
13 aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?
16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?
17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?
18 Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.
19 Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?
20 Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu?
21 Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?