Rozjímání nad úpěním. Job 16,6-20 (Velký Pátek)

Slavíme Velký pátek poprvé s celou naší zemí, neboť přibyl jako sváteční den. A když si čtete, jak smysl tohoto dne vysvětlují církevní představitelé i ČTK - objevuje se opakovaně důraz na tiché rozjímání. Rozjímání je důležitá věc - a čím víc se soustředí nikoli na sebe sama, ale na Ježíšův příběh - tím líp i pro naši víru a nás samotné. Sledujeme-li s tichostí a vnitřním zaujetím Ježíšův velikonoční příběh - nemůžeme přeslechnout - že i Ježíš je během něj zvláštním způsobem potichu: ”jak beránek tichý, ústa svá neotevřel,” vyjádřil to SZní prorok, a evangelium to neopomene opakovaně zdůraznit: tváří v tvář křivým svědectvím a zmanipulované justici náboženské i světské Ježíš mlčí. Nehájí se, že to myslel jinak, že jeho slova překroutili. Bezpráví - páchané civilními i náboženskými institucemi - tiše bere na sebe.

Ale jestliže mlčí - neznamená to, že zůstane potichu úplně. Že se nakonec hlasitě nepodělí o to, co prožívá. A tohle úpění - tenhle nářek - zní z celé scény ukřižování. Ztělesňuje je žalm “BOže můj, bože můj, proč jsi mne opustil?!” - žalm, v němž spravedlivý služebník Hospodinův volá: cítím se jak úlovek, zahnaný do kouta - jak štvané zvíře, jemuž teď dávají jeho pronásledovatelé najevo svou převahu - jak svědek spravedlnosti a lidskosti - obklopený vítězným řevem cynických násilníků a manipulátorů - kteří každého přeřvou a utlučou svou propagandou.

- tohle vítězné pokřikování je z Golgoty slyšet málem jako jediný hlas: Zachraň sám sebe a sestup s kříže! - volají prostí diváci popravy, i představitelé Bího lidu. Poníženost odsouzeného a křižovaného Ježíše působí jako “magnet” - přitahuje špinavé lidské praktiky - a zvýrazňuje, jak se přitom lidé neostýchají dovolávat Boha, popř. křesťanských náboženských tradic... Pohrdavě nad ním potřásají hlavou: - Jak se může někdo tak naivní vydávat za svědka živého Boha?- vítězně se pasou na jeho bezmoci. A jejich opovržlivé a jízlivé “sestup z kříže a uvěříme ti” - jako by chtělo vykřičet do světa - že křiváctví a manipulace přece vítězí nad pravdou - bulvár na poctivou vírou - a sebejistota majitelů pravdy a funkcí nad pokorou a službou - a nenávist nad láskou - Jen se koukněte - jestli je teď někdo totálně mimo - je to tahle ubožácká sluníčkářská troska.

Ale Ježíše na kříži neobklopuje jen to volání davu. Vedle toho tu znějí i jiné hlasy. Ne tak slyšitelné. Znějí z Ježíšovy bible - z níž se naučil ono "Bože můj, proč jsi mne opustil." Právě v tom rozjímavém tichu Velkého pátku mohou vystoupit do popředí - a oslovit nás.
Skutečně nablízku jsou teď Ježíši volání a nářky trpících spravedlivých. Eliáš, Jeremiáš, Izaiáš - a v neposlední řadě Job. A právě Job nám může pomoci mnohé pochopit - a v patřičně sytých tónech zaslechnout.
I Job dnes promlouvá jako ten - na nějž dopadlo neštěstí a trápení, jež si nezasloužil - a koho obklopují odmítání, necitelnost a urážky - i nad ním pohrdavě potřásají hlavou - i jej přesvědčují, že ve svém nářku nemá pravdu. I na jeho utrpení se pasou ti, kdo se domnívají mít Boha na své straně - samospravedliví majitelé pravdy ho přesvědčují, že si své neštěstí a utrpení zasloužil - že Boží mlýny melou pomalu ale jistě - že není kouře bez ohně - a že proti Boží všemohoucnosti a schopnosti se vším spravedlivě zúčtovat - se nemá bouřit.

- proti tomu Job svým kvílením křikem a řevem protestuje: Bůh mi dává pěkně zabrat! Volám a naříkám - a k čemu mi to je? Co to je za Boha - že se ke mně nezná? - že mi bez příčiny rozboural krásný a harmonický život - že mne sevřel do pasti takového trápení - že musím poslouchat řeči chytrých majitelů pravdy - že musím tohle snášet!
Připadám si jak v obklíčení dravců - kteří vítězně cení tesáky na svou kořist - jak chycené jehně, jemuž lámou vaz - jak terč - do nějž se může každý beztrestně trefovat
- jak kuchaná oběť. Naříkám a pláču - bez účinku a bez konce - dožaduju se nějaké rozumné odpovědi - a ona nepřichází. A přitom na mých rukou není bezpráví - a moje modlitba je prostá vypočítavostí a postranních úmyslů.

Když takhle Job volá - stává se hlasem, v němž můžeme zaslechnout i sténání ukřižovaného - volání a sténání po odpovědi - po srozumitelném vysvětlení všeho ponížení, jež na něj dolehlo. Ale Jobův příběh - a to, co o něm víme - nabízí i odpovědi - odpovědi, díky nimž se stává srozumitelným i bolest a zoufalství Ježíše:
My víme, že všechno to neštěstí a nezasloužené utrpení - a ponižování okolostojících (či okolosedících) - nese Job jako služebník Hospodinův! - jako služebník, na jehož věrnost Hospodin vsadil - jako služebník - který tu nezaslouženou nespravedlnost bere na sebe
- dorážejí na něj přátelé (co se chovají spíš jako nepřátelé) - ale on to bere tak, že pro šípy jejich útoků se stal terčem - protože ho tím terčem učinil Hospodin - a tím pádem bude mít nějaký smysl, že se to pokouší unést.

- i tohle totiž patří v určitý mezní moment k příběhu služebníka Hospodinova: Když se svět rozbouří - když se na hladinu lidského žití vyvalí vlny zdola - a s nimi předsudky, náboženská či národností pýcha - sebejistota majitelů pravdy - schytá to - nezaslouženě, nepochopitelně ale pravidelně - právě on...

Jestliže jsme začali pozorně - a třeba i s účastí naslouchat křik a úpění tohoto služebníka - všimněme si o to pozorněji, komu je adresován: "Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách. Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu." (16,19-20) I když Job úpí, že ho Bůh jako svého služebníka postavil mezi křiváky - mezi ty, kdo ho chtějí dostat - přesvědčit o své pravdě - zlomit a zadupat do země jeho víru - i když ho ubíjejí zbožné argumenty a nepochopení jeho přátel - odvolává se se svou pří a nářkem a bezvýchodností - k Bohu: To je jeho svědek.
Od Boha silných a své vítězství oslavujících - se odvolává k Bohu naříkajících a utlačených. Od Boha majitelů pravdy a církevních funkcí - se odvolává k Bohu pronásledovaných. Od Boha jako protekčního ochránce svých oblíbenců - se odvolává k Bohu nezajištěného a riskantního žtního zápasu, při němž si nejednou nabiješ ústa. Od BOha jako všeřídícího abstraktního principu - k příběhu Boha Izraele a Otce JKa.

- velkopáteční volání z kříže - smíme slyšet jako protest - proti vítězící lidské zvůli - i proti pocitu, že PBu je to všechno stejně ukradené. A někde úplně nejhlouběji - můžeme v tom zoufalém nářku zaslechnout důvěru - ta po lidsku neřešitelná nespravedlivá situace - ta uzamčenost v kleci odsudků a vítězného řvání nenávistnosti - ty temnoty nesmyslně dopadajícího soudu - to vše má přece budoucnost u toho, jemuž tenhle služebník předložil svou při.
Když tomuhle křiku nasloucháme - tak ne tolik proto, abychom se nad tím dojímali - ale spíš se nechali zasáhnout - a nepodléhali pak - třeba ve své víře či každodenních postojích těm - kdo podobnou propagandu umějí spustit (a případně ji patřičně nábožensky pomazat)
A především - tomuhle křiku nasloucháme jako hlasu toho - a na nějž Otec na nebi ukazuje - ten jeden, to je on, to je můj služebník - který přináší vykoupení a záchranu.
- přináší vykoupení z klece samospravedlnosti - z mechanického náboženství a představy Boha jako systému, kde neúprosně funguje “něco za něco”
- vysvobozuje z tíže představy Boha jako osudu lhostejného vůči bezpráví, pláči a utrpení nevinných - vysvobozuje z pocitu, že PBa nejsme hodni protože to o nás prohlásily nějaké církevní či jiné autority
Tak křik tohoto velkopátečního služebníka nakonec vyvádí na cestu setkávání s živým Bohem - který je příležitostí právě pro všechny kdo naříkají a zoufale se ptají.
Tak nás vyvádí k nové důvěře - k důvěře v záchranu, která je blízká, i když ji nevidíme.
Alespoň zahlédnout a ochutnat - a ujistit se, že nám patří - ovšem můžeme - už dnes - u jeho stolu.
Amen

Jb 16,6-20 Vl,Bn VelPat 16
In: Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Amen (Iz 53,1nn)
Píseň NP 10 (Byl jsi tam)
Modlitba
Zveš nás, Pane, abychom se rozpomněli na příběh tvé zvláštní péče o nouzi člověka i světa. Zveš nás pročistit víru, nechat za sebou své předsudky - a zahlédnout, kudy v našem světě vede stopa tvého díla. Zveš nás, abychom s novou naléhavostí uslyšeli, že nepatříme ani strachu, ani selháním, ani rezignaci, nářku, ani bolestem a úzkosti - nýbrž že patříme tobě.
JK toto pozvání ztělesnil v celém svém příběhu. Nasadil sebe sama, riskoval bez vnějšího zajištění, trpěl na cestě kříže, zemřel uprostřed ponížení. Kolikrát zjišťujeme, jak je ten příběh cizí naší žtní zkušenosti i naší představě o tobě, Pane. Ale ty nás k němu zveš, abychom tady potkali tvou blízkost a záchranu. Prosíme o blízkost tvého Ducha - abychom to vše s zaslechli i přijali s novou důvěrou i pokojem. AMEN.
1. čtení Mk 15,24-37
Píseň 323,1-5
kázání Jb 16,6-20
Píseň NP 43 (Ty víš)
CONFITEOR
Ztišme se před naším Pánem a v tichosti srdcí vyznávejme:
Náš Pane, vyznáváme - vždycky znova je nám blízká sázka na úspěch, popularitu, schopnost prosadit se (třebas i za každou cenu). Je nám zatěžko přijmout bezmocného umírajícího Ježíše jako ztělesnění tvé blízkosti. Naše postoje vůči bezbranným a pronásledovaným, lhostejnost vůči utrpení, neochota hledat odpuštění a smíření nás řadí k těm, kdo tvé dílo nepustili do svého života - kdo příběh Ježíšova synovství s neporozuměním odmítali - kdo se nechali odradit jeho bezbrannou službou.
Mnoho skutků, slov a postojů nám brání s důvěrou a radostí společně přijmout pozvání k večeři Beránkově.
Rozpomeň se i na nás - i nám dej zakusit blízkost tvého království. Ujisti nás, že i naši nevěru, svévoli, nespravedlnost a beznaděj vzal Kristus na sebe - a nám tak otevřel cestu záchrany.
V této důvěře prosíme:
Beránku Boží, který snímáš hřích světa - smiluj se nad námi.
Pane, nejsem hoden, abys všel pod střechu mou - ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.
Všichni, kdo takto vyznáváte a prosíte, připojte se hlasitým:
PANE, SMILUJ SE NAD NáMI “...”
KRISTE, SMILUJ SE NAD NáMI “...”
PANE, SMILUJ SE NAD NáMI “...”
Slovo milosti Žd 5,7nn
Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy.
POZDRAVENí POKOJE
Na znamení, že společenství stolu Páně chceme slavit v jako ti, kdo sdílejí dobrodiní Jšovy oběti, pozdravme se nyní pozdravením pokoje “...”
PÍSEŇ 327
CREDO
USTANOVENÍ
A když oni jedli vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: VEZMěTE, JEZTE, TO JEST TĚLO MÉ.
A vzav KALICH - a díky činiv, dal jim, - řka: PíTE Z TOHO VšICHNI. Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hřích”.
ALE PRAVÍM VÁM, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
OTČE NÁŠ...
POZVÁNÍ
Nuže všichni žízniví, pojďte k vodám, i vy, kteří nemáte žádných peněz. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko. Nakloňte ucha svého a pojďte ke mně, poslechněte a bude živa duše vaše.
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
PÍSEŇ 308
MODLITBA:
PJKe, ty jsi zemřel, abychom měli otevřenou cestu k životu věčnému. Děkujeme, žes’ nám to u svého stolu živě připomněl. Prosíme, ať dar pravdivého a vysvobozeného života nepromarníme. Duch svatý, ať nás vede tvou cestou služebníka - zvláště pak ve vztahu k posmívaným, odmítaným, potřebným a trpícím. Amen
PROPOUŠTĚNÍ
Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
Jděte v pokoji.
Píseň: 323,6
Ohlášky
Přímluvy
Náš ukřižovaný a přec vítězný Pane, ty jsi stál na cestě kříže po boku všem strádajícím, nespravedlivě osočovaným a umírajícím.
Ve tvém jménu proto předkládáme i tyto prosby:
- prosíme, ať zvěst o tvém vykoupení zasahuje každou lidskou nesvobodu a spoutanost.
- prosíme za pokoj a mír mezi národy
- prosíme za tvůj lid a jeho jednotu - v pravdě i solidaritě.
- prosíme za mocné tohoto světa, za ty kdo soudí, ovlivňují veřejné mínění, za všechny jejichž rozhodnutí ovlivňují životy druhých
- prosíme za trpící, postižené - i za ty, kdo jim v jejich utrpení slouží.
- prosíme za opuštěné, zapomenuté a přehlížené
- prosíme za vězněné, pronásledované, odsouzené
- prosíme za chudé
- prosíme za ty, které tíží jejich vina a svědomí
- prosíme za ty, kdo ztratili někoho blízkého, za ty, které zaskočila smrt.
Pane - smiluj se - pro JKa, který s tebou a DS vládne navěky.
Amen.
Poslání Ga 6,1-3
Požehnání
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen
Píseň 324,3-4