Asi jsi, kamaráde, něco udělal špatně. Job 4 - 6

Člověk PBu věří a je mu věrný - jen když z toho něco má:
- tohle - milé SaB - neříkají jen více či méně úctyhodní kritici náboženství
- takhle to - v úvodu příběhu knihy Job předpokládá satan - ten žalobník, co tvrdí: na celé zemi se nenajde nikdo, kdo se neobrátí proti PBu - jakmile opravdu citelně zasáhnou do jeho života neštěstí, neúspěch, krize - nebo pohrdání a posměch většiny.
- člověk PBu věří a je mu věrný - jen když z toho něco má:
- Boží ochranu, přízeň - slušnou životní úroveň - úspěšnou kariéru - nebo aspoň jistotu, že mám morálně navrch, že jsem lepší, než ostatní - že se mi dostává úcty, pochvaly, uznání - aspoň od těch, na nichž mi záleží...
a rubem, satanským rubem tohoto přesvědčení je ono - když se ti nedaří - a cesta s PBem se zadrhla - asis’ něco, kamaráde, udělal špatně.
A právě tenhle rub dnes přichází na přetřes.

- Job přišel o všechno - o Hospodinovu ochranu - o ovoce Bí přízně - o majetky, rodinu - a jako odpudivě nemocný přišel i o úctu a uznání své vlastní milované. Teď za ním přišli jeho přátelé - aby s ním pobyli v jeho trápení - a utěšili ho. Co z nich vypadne? A jak budou mluvit?

Připomínám, že my - narozdíl od nich - víme - co je tu v sázce:
- zůstane Job věrný Hospodinu - i když z toho nic nemá? - když přišel o Bí ochranu - a o své majetky, rodinu - a pokrytý vředy, červy a páchnoucími strupy i o úctu a podporu své milované?
- a jak asi ti přátelé na to Jobovo soužení, bolest a trápení zareagují? Podpoří přátelé Joba v jeho trápení - a třeba i v jeho vztahu k Hospodinu - když z toho nic nemá?

- ti tři nejdřív mlčí - fascinováni obrazem té hrůzy nemají slov.
A tak musel jako první promluvit Job. Bez přetvářky i bez zábran si vylil zoufalé srdce. Vyzpíval své nezná tu nikdo soužení mé. Tíhu osudu, co na něj tak nespravedlivě dopadl. Co teď vypadne z těch tří?

Jako první odpovídá Jóbovi Elífaz - a než si všimneme, co říká - všimněme si - kde se vzal? Vypravěč říká, že přišli jeden každý - z místa JEHO. A protože to čteme v Písmu, nehledejme to místo na mapě - ale v Písmu.
- Elífaze Temanského najdete v Gn 36, kde se vypráví, jak to pokračovalo s Ezauem: - toho, který se cestě a příběhům Boha A+I+J čím dál víc vzdaloval. Vzal si ženy z kananejských pohanek - a jeden z jeho potomků se jmenuje Elífaz:
- na první poslech to zní náramně - Můj B je zlato. - jenže je plodem života Ezaua.
A když sledujete, co se v tom rodu urodí dál - zjistíte - k Elífazovým potomkům nepatří nikdo jiný než Amálek. Ten týpek, co se s oblibou přiživí na slabosti a nezaštítěnosti Bího služebníka Izraele.
Ten, který hledá zoufalé - aby se pásl na jejich bezmoci.
Amálek zosobňuje v příbězích Tóry a proroků (a jinde ho nenajdete) to, čemu se říká hyenismus.
(Nemusíme myslet jen toho, kdo přepadá slabé pocestné či okrádá mrtvoly - ale třeba na jistá média, co se umějí přiživit na lidském utrpení - a na bezbrannosti těch, kdo se ocitnou ve spárech reportérů, vyrábějících laciné a ulhané senzace)

Když Elifaz reaguje na Jobův žalozpěv - ujímá se slova, jakmile dostane příležitost - celý nadržený, aby Jobovi vysvětlil, jak to “správně” je. A přesvědčení své víry rozvíjí postupně ve třech krocích -

(1.) Není tvou nadějí dokonalost cest TVÝCH? (4,6)- klade otázku, která zní jak katechismu. Jeho vlastní výroby.
- na co spoléhá? Oč se ve vztahu k Bohu opírá? O dokonalost, bezchybnost lidské cesty. Spoléhá na bohumilé a spravedlivé “skutky”.
Nech Ježíše - ať řídí volant tvého života. Doveze káru tvého života do kraje štěstí, úspěchů a blahobytu.
Uval na Hospodina cestu svou, on to všechno správně zařídí.
- a pokud se cesta zadrhla - vysněné štěstí se nekoná - ztratils' práci, přátele, někoho blízkého - postihla tě zlá nemoc - deprese - pochybnosti - nehoda - nebo dokonce nějaká katastrofa větších rozměrů - asis něco, kamaráde, udělal špatně.
- nenechals tomu řidičovi ten volant úplně. Moc sis na té cestě vyskakoval... Něcos’ určitě musel udělat špatně.

(2.) A přesně takhle pokračuje jeho argumentace:
ROZPOMEŇ SE, prosímtě - copak někdo zahynul jako nevinný ? A kdypak byli vyhlazeni přímí a poctiví? (4,7)
- copak dopadla tíže záhuby na nevinného - na toho, kdo si to nezaslouží? - copak nevíš, že odplata za hřích je smrt - a když se to někdo ocitne v tak těsné blízkosti smrti jako ty - znamená to, že musel provést nějaký smrtelný hřích?
Copak by PB potrestal někoho bez příčiny?

Příznačné je - že tíži té otázky naloží - na Joba! Neřekne - sebezpytavě - víš, kamaráde, aspoň já to takhle v životě prožívám - zahejbal jsem ženě, kolaboroval s bolševikem, tuneloval, pohrdal potřebnými - a teď cejtím, že mě to doběhlo. Nemám přátele, děti si mě nevážej...
- ne, on rovnou to naloží na Joba: ROZPOMEŇ SE, můj zbožný příteli - copak se Bí hněv proti někomu obrátil bez příčiny? Zapomněl jsi dějepravu? Zapomněl jsi, jak lid cestou do zaslíbené země reptal - a co je kvůli tomu postihlo? Tak co si to tady hraješ na nějakého neprávem pronásledovaného spravedlivého?

(3.) A aniž by nechal Joba promluvit, rovnou z toho udělá životní a náboženskou moudrost:
A tak i JÁ vidím - ten kdo oře nepravost a zasévá převrácenost - tu nepravost a převrácenost také sklidí. (4,8)
Jinými slovy: Není kouře bez ohně; Kdo seje vítr, sklízí bouři.
Pokud na tebe dopadly takovéhle hrůzy, přiznej si Jobe - musel jsi provést něco, čím sis to vysloužil.
Nech svých nářků a proklínání nešťastného života - a raději zpytuj svědomí...
- jestli se ti nedaří - a cesta s PBem se zadrhla - něcos’ asi, kamaráde, udělal špatně.

- tak Elífaz svým rafinovaně stupňovaným zbožným nátlakem - potvrzuje satanův předpoklad - člověk věří a je PBu věrný - když z toho něco má.
Takové zbožné vývody ho v té situaci usvědčují jako pokušitele.
Elífaze si neosedlal ďábel - z něj mluví jen normálně lidsky využívané náboženství -
- zbožnost, která nejvíc ze všeho miluje schéma “něco za něco”, a proto - nic se neděje bez příčiny
- přičemž - to nezkoumá a neaplikuje nejdřív ze všeho na sebe - ale na druhých. Na trpících druhých... Na bezmocně zoufalých, kteří nemají čím se obrnit - protože nic neprovedli - a prožívají tíhu bolesti, zoufalství

Elífaz sice nedoráží chromé a slabé - ale doráží Joba svým zbožným vysvětlováním. Provozuje hyenismus zbožný. Jemný, teologický promyšlený, básnicky a řečnicky vypulírovaný. Jak krásná řeč vypočítavého pohřebáka.
- a aby ta tíha dopadla s dostatečnou razancí - vypodloží to na závěr biblickou moudrostí (5,17):
Blahoslavený člověk, kterého Bůh trestá! A proto kárání Všemohoucího NE-ZAVRHUJ.
Jakoby se tu ozvaly oblíbené verše knihy Přísloví (3,12) Vždyť Hospodin kárá toho, koho miluje, jako otec syna, v němž nalezl zalíbení. Anebo moudrost lidová: Koho PB miluje, toho křížkem navštěvuje.
Jako čtenáři celé knihy Job ovšem víme, že v případě Jobova utrpení to není moudrost biblická, ale leda tak moudrost tety Kateřiny. Absolutně mimo. A navíc necitlivá. Nelidská.
A víme to proto, abychom takovéhle moudrosti přestali používat - tváří v tvář cizímu - a vlastně i vlastnímu utrpení a trápení. Jestli jsme tohle aspoň trochu pochopili, víme už dost.

Ale co Job sám?
Odpovídá - jako služebník Hospodinův - jako služebník obtížený nejen bolestí a zoufalstvím z vlastních ztrát - ale i tím upřímně míněným “přátelským vysvětlováním”
MOji bratři jednali zklamali mne... Co dokáže vaše obviňování? (6,15.25)
Z JOba nemluví a nebude mluvit moudrost ze života - ale zkušenost utrpení služebníka Hospodinova.
Nikoli nějaká obecná pravda - ale zkušenost z toho jednoho jedinečného příběhu služebníka - obtíženého utrpením neprávem pronásledovaného spravedlivého: - ztrátami - bolestí - odmítnutím a zavržením - a dnes už i posudky spravedlivých a zbožných.
Tohle všechno nese na sobě služebník Hospodinův Job. A tak se stal a i pro nás stává svědkem služebníka Hospodinova Jše. Toho, který jde k velikonocům, ke kříži - a nese na sobě nejen tíži utrpení a nespravedlnosti úřadů, společnost a institucí- ale i tíži nepochopení těch, do se cítí spravedliví, správní v Bích očích - a proto vůči němu zaujali tak příkrý a odmítavý postoj.
Amen

Jb 4-6(Elífaz) Vl,Bn 28.2.16
In: Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce. Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance! (Ps 36,8.11n)
Píseň: 36
Modlitba
Jak ruka přátelsky podaná - jako povzbuzení, když se všichni otočili zády - jako síla, která zvedne i když došly síly - tak nás potkává tvé milosrdenství, Pane. Jako síla pravdy, když nás obtáčejí polopravdy a lži - jako síla lásky, když ubíjí osamění nebo viny - tak překvapuje a napřimuje tvoje poselství spásy. Děkujeme, že právě tohle můžeme od tebe čekat - a o tohle se dělit. A děkujeme, že tvé milosrdenství, pravda a láska se stávají štítem i proti falešné zbožnosti, samospravedlnosti, útokům a odsudkům těch, kdo vše vědí a myslí, že ti vidí do talíře. Chraň nás před pýchou a pokrytectvím a tvoř z nás následovníky tvého služebníka Ježíše. V jeho jménu společně prosíme: Otčenáš...
Píseň s dětmi NP 11
Slovo k dětem (Jana)
1. čtení Jan 9,1-3
Píseň NP 26 (Nezná tu nikdo)
kázání Jb 4,1-9
5,17
6,1.15.25-26.28
Píseň 314
Ohlášení
Píseň 474
Přímluvy
Poslání Ř 12,13.15n
požehnání Ž 115,9nn
Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
Píseň 582