Všímni si mého služebníka Joba. Job 2,1-10

1. zdalipak jsi pořádně zaostřil - na mého služebníka Joba? - vyptává se opakovaně Hospodin satana.
Jak kdyby mu na zemi doopravdy záleželo jen na něm. Jak kdyby právě on byl člověkem podle Božího srdce.
Proč se Hospodin Jóbem "vytahuje"? - proč ze všech lidí zaostřuje právě na něj? A proč nechá satana - který za lidskou věrností Pánu Bohu vidí vždycky jen účelové kšeftaření s Boží přízní a ochranou - aby s Jobem rozehrál svou úděsnou falešnou partii?
Tohle nejsou otázky na jedno kázání, budeme se k nim vracet postupně po celou letošní dobu postní. Ale právě doba postní - tedy doba Ježíšovy cesty k velikonocům - je dobrou příležitostí - abychom si všimli:
- když nám Hospodin chce sdělit něco o nejzákladnějších věcech vztahu člověka a Boha - volí pro ten účel vždy nějakého služebníka. Služebníka věrného jeho věci tady na zemi. K velikonocům letos půjdeme s tím, že budeme nahlížet do údělu Božího služebníka Joba. A snad nám to něco poví o nás - a o tom, proč a čeho si všímat na Božím služebníku Ježíši.

2. Kniha zvaná Job láká a pokouší tím, že na začátku jako by dávala nahlédnout nejen do příběhu Joba na zemi - ale také do toho, co jeho utrpení předcházelo v nebi, u Hospodinova trůnu.
Jenže ten úvod o tom nebeském výročním shromáždění není reportáž, ale jen taková ilustrační pomůcka. Jak kdyby nám vypravěč nad příběh Joba postavil štafle s flanelografem a figurkami Hospodina, nebeského dvořanstva a satana.
Není to průhled do nebe - jen názorná pomůcka. Vymyslel ji či sestrojil člověk - pravdaže hluboce věřící - aby nám došlo, oč v příběhu tohoto ztrápeného služebníka jde.
My - jimž je poselství tohoto dramatu určeno - díky tomu flanelografu víme - jaké se s Jobem hraje divadlo. Ale neví to ani on - a především nikdo z těch, kdo na jeho nevýslovné trápení reagují. Díky tomu flanelograf s nebeskou režií nám ovšem během dalšího pokračování může dojít, jak mohou být lidské rady a závěry týkající se cizího neštěstí zoufale scestné. Směšně scestné - až to běhá mráz po zádech.

3. Hodně aktivní figurkou na tom flanelografu je postava, kterou kniha Jób nazývá satan - a ta silně připomíná chování televizního zpravodajství. Na Hospodinovu otázku "Odkud přicházíš?" odpovídá "Procházel jsem zemi křížem krážem." Jak když se díváme na zprávy - a střihem se střídají záběry z celého světa. Vše je nám vzdálené, a přece jakoby na dosah. Během dvaceti minut se vystřídají nehody automobilové, letecké i lodní. Hned jsme uprostřed následků zemětřesení - a pak zas mezi uprchlíky na rozbouřeném moři. Mezitím se zmíní, kdo koho podplatil, kdo co ukradl, koho přepadli. A abychom nebyli přepadlí my sami, ukážou nám na závěr nějaká koťátka, želvičky nebo kus neporušené přírody.
Takhle - křížem krážem zemí - chodíme za doprovodu televizních moderátorů my sami. A plíživě v nás roste satanské přesvědčení, které nám ta bedýnka chce vrýt do hlavy: "Člověk je špatný, svět je plný zla, nemá cenu nikomu a ničemu věřit, nikoho a nic brát vážně."

4. Jak na to satanské reportování reaguje Hospodin? - zůstává u toho, že vsadil na Joba. Jakoby Job zastupoval pro PBa všechny lidi, celé stvoření. On jediný má vyvrátit všechny falešně zobecňující názory, podle nichž ve světě nemá nic smysl, protože každý člověk všechno dobré obrátí jen ve zlé a není schopen být spravedlivý, bezúhonný a přímý, bát se Boha a vystříhat se zlého.
Jób je Boží šancí - a zároveň příležitostí a šancí pro všechny, kdo se o něm dovědí - pro všechny nás, kdo se o něm dozvídáme. Služebník Jób je Hospodinův dobrý argument, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, nikoli k obrazu záhuby a zmaru.

Zvláštností knihy Jób je ovšem postava satana - a na to pozor! - není to žádný padlý anděl - a už vůbec ne rovnocenný Bí protihráč. - satan je uprostřed mnoha figurek kolem nebeského trůnu představen jako takový kverulant, který odporuje - a tvrdí, že všechno je špatně. A takový se najde v každé partě.
- prochází zemí křížem krážem - jak ten zpravodajský server - a vyhledává všechno ošklivé. Tak si potvrzuje přesvědčení, že za sebe a svůj zájem dá člověk všechno, co má. - nejde mu o spravedlnost ani o objektivitu.
- proto tak rychle zevšeobecňuje - V jeho očích není člověk schopen víry a důvěry Bohu, a když se mu vede zle, je schopen jen vzpoury, zlořečení: Za to, co mu satan způsobí, prý bude okamžitě ochoten obvinit Boha a zlořečit mu. - tak se služebník satan snaží seč může, aby podvrátil vztah člověka k jeho Stvořiteli. Je to pohled vtíravý a nutkavý. I Hospodinu dá hodně práce, aby mu čelil a vzdoroval (minimálně na tom flanelografu).

4. - utrpení, které postihne Jóba, nemůžeme ovšem v žádném příadě lehce přejít. Není vůbec samozřejmé, že se satanovi jeho úsilí nezdaří. - vše, čím Job žil, se mu zhroutilo. Přišel o své děti, majetek, služebníky a stáda. Nakonec ho postihly ošklivé „malomocné“ vředy, které ho zcela zjevně vydělují z lidské společnosti - a jako všechny kožní nemoci ukazují na zavržení a zatracení.

Jób byl postižen. Jeho žena ne. - a hned uvidíme, jak důležité v takové chvíli rozlišit - jsme "pouze" svědky utrpení - nebo těmi, na které toto trápení dopadá? - jeho žena to neřeší - a tak se v této chvíli stává poslední ranou pro JOba stává její postoj: - z té, která měla být pomocí jemu rovnou - v dobrém i ve zlém - se stal komentátor jeho utrpení. - nesedí mu po boku - v nemoci, smutku, opuštěnosti a popelu - neškrábe mu střepem jeho vředy
- ale to všechno jen komentuje.
A komentovat - to znamená mít odstup - odstup - v němž přestává být místo pro solidaritu - a o to víc je v něm místa necitelnost a nepochopení. Jak kdyby seděla u drastických záběrů v telce - najednou začne volat
- já už se na to nemůžu dívat táto! "Zlořeč Bohu a zemři." Zmizni ze scény, ať mám pokoj - a můžu přepnout na jiný program.
- jen vzpomeňme na rozhořčené argumenty proti milosrdenství, soucitu, spolulidství - kolikrát zaznívají nikoli od těch, kdo prožívají mučivé zápasy, kde je pravda, či komu a jak pomoci - ale od diváků, kteří komentují cizí problémy - a sami chtějí mít pokoj.

- divák a komentátor cizího utrpení radí to, co předpokládal satan. A tak ten, kdo trvá na důvěře Hospodinu, je Jób. Je trápen, ale ve svém trápení ze svého vztahu k Hospodinu nesleví. I život plný utrpení chápe jako život od Boha. Na něm, na Jobovi záleží, že ho přijímá i plný bolesti. V lidské společnosti teď zůstává zcela sám. Ale sám není - zuby nehty se drží důvěry Hospodinu, svůj život bere jako dar, přijatý a nezasloužený, daný z milosti a s dobrým Božím úmyslem pro člověka.

5. zdalipak sis řádně povšiml Joba? - ptá se Hospodin. Proč na toho Jóba pořád ukazuje?
- protože H už je takový, že vždycky na někoho vsadí - na nějakého "ebeda", na nějakého služebníka. Vsadil na Abrahama, na Mojžíše - na lid, který vyvedl z otroctví - vsadil na své pomazané... Někdy to dopadlo líp, někdy hůř. - nakonec vsadil podle proroků - na svého služebníka: Zde je můj služebník - toho si vy všichni ostatní všímejte - jeho příběh sledujte.

Jób postižený ošklivou nemocí je Hospodinovou nadějí. Jóba si vybral a vsadil na něj svůj pohled na člověka. Má k němu zvláštní důvěru, že své postižení zvládne. Věří, že Jób v sobě najde dost síly tuto nemoc a všechny ty rány, které na něho dopadají jedna za druhou, unést.
Že jeho víru a důvěru v Hospodina nezničí ani křik a nátlak jeho ženy - ani později theologické názory jeho přátel. Tak je Jób Bohem milován.

6. Tak nám Job ukazuje, zpřítomňuje - jak těžký je Boží zápas o člověka: - zápas o to, aby člověk nepřišel o důvěru v Boha ani Bůh o důvěru v člověka. Ten zápas probojovával i služebník Hospodinův Ježíš - když bojoval svůj zápas z posledních sil, až na dno, až k otázce: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
A v celém tom zápase nešlo o nic menšího než o to, aby naše "myšlení", náš vztah k Bím věcem a především k utrpení - nebyl z člověka - ale byl z Boha.

Pomoz nám žít náš život z tvé zachraňující moci, náš Pane a Bože. Z důvěry v Tebe i v to, že nás neopouštíš ani ve chvílích, které jsou pro nás jobovsky těžké. Že ty přicházíš a přijímáš nás takové, jak jsme schopni svůj život žít. Amen.

Jb 2,1-10; Vl,Bn 14.2.16; 1.postní
In: Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. Amen (Ps 71)
Píseň 71,1-3
Modlitba
Vždy znova se tvá cesta v tomto světě pro nás stává zasutou, Pane. Nenásledujeme tvého syna, ani se po něm moc nepídíme. Žijeme si svými problémy i svými předsudky, neptáme se, oč by dnes zápasili svědkové víry. Jako tvůj lid jsme rozhodně své okolí přiliš nezaujali.
Prosíme tedy, ujisti nás o svém zájmu. Staň se blízkým v příběhu svých svědků. Vysvoboď z mentality těch, kdo vždycky pouze přihlížejí. Dej odvahu postavit se po bok trpícím. A u svého stolu nás ujisti, že všechno to, cos ty vykonal, a o čem svědčí tvůj příběh, je tu jako jedinečná možnost nového začátku i pro nás. Amen
Píseň s dětmi NP 11
Slovo k dětem
1. čtení Mk 8,27-33
Píseň NP 4
kázání
Píseň 311,1-4
CONFITEOR
Když ztrácíme pevnou půdu pod nohama - když po vyjetých kolejích životních moudrostí dojedeme do kraje falše, mámení a bezvýchodnosti - když místo solidarity nahlas projevujeme jen své zájmy - smíme přece vyhlížet k tobě, Pane. Ty sám posíláš a zmocňuješ své svědky, aby dali zaznít pravdě tvého slova - ujišťovali o tvé blízkosti i tam, kde se ti cítíme být cele ztraceni a pro dílo tvého království zhola nepotřební.
Posílals proroky - poslals do tohoto světa svého Krista - a posíláš DS - abychom se neutopili ani ve svých proviněních a odcizenosti tobě - ani ve své beznaději a zahořklosti. Protože tohle smíme slyšet - takto tě očekávat a takto ti věřit - prosíme
Pane, smiluj se nad námi "..."
Kriste, smiluj se nad námi "..."
Pane, smiluj se nad námi "..."
Slovo milosti (Iz 53)
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Amen
Pozdravení pokoje
PÍSEŇ 311,7-8
USTANOVENÍ (Mk 14,22-25)
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
I řekl jim: To jest krev má nové smlouvy, která se za mnohé vylévá.
Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
OTČE NÁŠ
POZVÁNÍ (Iz 55)
Nuže všichni žízniví, pojďte k vodám, i vy, kteří nemáte žádných peněz. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko. Nakloňte ucha svého a pojďte ke mně, poslechněte a bude živa duše vaše.
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
PÍSEŇ 308
MODLITBA v kruhu
Pane Ježíši Kriste, tvá cesta utrpení a smrti otevírá nám cestu záchrany a nových počátků. U svého stolu jsi to živě připomněl. Prosíme, ať dar života vysvobozeného k pravdě nepromaníme. Duch svatý ať nám živě ukazuje, jaká jsi dnes pro nás cesta, a co znamená poznávat tě jako pravdu. Amen
Propouštění
Kristus na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily.
PÍSEŇ 308,12n//14n
Ohlášení
Přímluvy
Poslání Ř 12,1n
požehnání (Ef 6,23n)
Pokoj i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista.
Píseň 510